Vlasy

4. května 2017 v 14:40 | Víla |  Trápení a radosti všedních dnů
Vždycky jsem byla háklivá na své vlasy.
Ke kadeřnici nechodím už několik let, protože "ostříhejte mi konečky" vždycky znamenalo, že jsem přišla o polovinu vlasů a vypadala jsem jako magor. Stejně jako prosba "chtěla bych rudé vlasy" dopadla tak, že jsem z kadeřnictví odcházela o pár stovek chudší a zářivě růžová. Bohužel teď koukám na stránky našeho gymplu a archiv z té doby se už nedochoval, takže se pochlubit nemohu. Více méně jsem tedy kadeřnici nenavšívila od tanečních, ve kterých jsem byla asi v sedmnácti. Pořád jsem si statečně udržovala délku "hlavně ať mám zakrytá prsa".

Ale změna je život.
V délce těch vlasů se promítly všechny mé starosti. Celé to období během státnic, kdy jsem neměla čas dodržovat správnou životosprávu. Všechno to barvení.
A tak jsem se rozhodla udělat krátký proces.
Prostě jsem si to šmikla u ramen.
Sice teď skoro omdlívám, protože takhle krátké vlasy jsem fakt neměla už asi deset let, počítám, kdy mi to zase doroste do té adekvátní velikosti "po prsa", a ještě mě ani nikdo neviděl, aby řekl, že to je dobrý, ale už teď počítám výhody. Zatím jich mám deset. A ten nejdůležitější je samozřejmě ten desátý.

1. Nebudu muset tak často čistit odpad v umyvadle. Ono se to nezdá, ale stačilo se týden česat v koupelně a voda přestala odtékat. A to jsem se nečesala přímo nad tím umyvadlem, takže ani nevím, jak to je možné.
2. Budu se moct začít česat i na návštěvách. Ze stejného důvodu jako v bodě 1.
3. Nebudu nacházet své vlasy všude. V záchodě, na ledničce, omotané kolem kartáčku na zuby, na všech kobercích, linech, ve špinavém prádle, ve vypraném prádle,... :D
4. Spotřebuji méně šamponu. Protože si myji vlasy maximálně jednou týdně, jistě si dokážete představit ty tisíce, které za šampony ročně utrácím.
5. Mám důvod si koupit nové sponky do vlasů, protože k vlasům po ramena se sponky hodí.
6. Zároveň nebudu muset hodinu přemýšlet, jaký účes si vytvořím, protože je to natolik krátké, že to pomalu nesepnu do culíku.
7. S tím, že mi ubylo víc než dvacet centimetrů obarvených vlasů, se výrazně zlepšuje poměr odrostu na mé hlavě. Teď už je mám více přirozené než nabarvené. Jakože takové opačné ombré no...:D
8. Nebudu ze spaní řvát bolestí, když si vlasy zalehnu sama nebo když mi je zalehne někdo jiný.
9. Taky nebudu řvát bolestí, když si dám na záda neopatrně batoh, tašku přes rameno a podobně. Vytáhnout ty vlasy z pod toho vždy trvalo několik minut.
10. A stejně... Už od čtrnácti let chci mít vlasy jako Patricie Solaříková :D

Nakonec vždyt je to stejně úplně jedno, i kdybych byla plešatá, když celé dny trčím doma a nohy z baráku vytáhnu pouze tehdy, jdu-li nakupovat. Tak snad si toho aspoň někdo mé blízkosti všimne a pochválí mě, jak jsem krásná. A snad si na to brzy zvyknu. Teď ještě uvažuji, že bych si koupila barevné křídy na vlasy. A pak se můžu do toho dětství vrátit úplně... :-)

 

Oči se otevíraj s obtížemi.

29. dubna 2017 v 23:42 | Víla |  Trápení a radosti všedních dnů
"Myslíš, že hádky do vztahů patří?"
"Určitě. Jen to nesmíš začínat s tím, že si řekneš: "Já to věděla, že se zase pohádáme."
"Co když mu prostě nemůžu odpustit?"
"Zapomenout nemůžeš. Třeba se časem ukáže, že to je prkotina. Třeba taky ne. Nejlepší je otevřeně to probrat."
"Děkuji ti. Všechno tohle jsem teď potřebovala číst."

"You are clever."
"No, I'm stupid."
"Nejsi :-)"

I hluboko po půlnoci.
Jako by nebylo těch šest let, kdy jsme se přestali znát.
Jako by těch šest let nebylo uvaleno embargo na jeho jméno.

Pravé přátelství může navázat tam, kde přestalo.

A tak ti děkuji, anděli strážný.

Malá temná kapka

28. dubna 2017 v 0:20 | Víla |  Literární pokusy
Malá temná kapka v koutku duše, která se dokáže milionkrát zvětšit a pohltit vše.
Stačí jedna špatná věta. Jeden špatný pohled.
Malá temná kapka, která se zvětšuje neuvěřitelnou rychlostí.
A zaslepuje celou duši, mozek i oči.
Vztek.
Temná barva, která dokáže rozzuřit víc, než rudá pomůcka toreadora při koridě.
Zlo prýští z očí, z pusy i z prstů, které zuřivě ťukají do klávesnice.
Nadávky nejtěžšího kalibru.
Neodolatelná touha házet věcmi.
Amok.
Kvůli té jedné malinkaté černé mrše jindy neustále spící v koutku srdce.
Věci, které měly zůstat skryty vycházejí na povrch.
Výčitky, které padají stále dokola.
Nehty zaryté hluboko pod kůži a snaha neprobudit řevem celé sídliště.
Malá temná kapka, jejíž energie opadá tak rychle, jak přišla.
Zanechává po sobě uragán...

Další články