řekla halí belí a byla to pohoda

31. srpna 2012 v 16:58 | Víla |  Trápení a radosti všedních dnů
Není to láska. Je to závislost. Touha. To je možná to slovo, které tu "věc" vystihuje nejvíc. Záměrně ne cit. Protože do toho to má daleko. Lidé bez srdce totiž nemůžou mít city. Potřeba tušit se navzájem vedle sebe. Dívat se, když o tom ten druhý netuší. Zkoumat každou pihu. Snažit si zapamatovat sebemenší detail. Každou vrásku. Ne-li každý vlas. Přát si hloupé věci. Nereálné. Avšak krásné. Chtít pouhý okamžik. Pořád po něm toužit. Potom zapomenout a nakonec si opět vzpomenout. A tak dokola. Vytěsňovat z duše sny. Protože realita je škaredá, ale ve snech se nedá žít věčně. Malovat si vsechno k obrazu svému. Zidealizovávat si reálné postavy do dokonalosti. Která vlastně neexistuje. Chyby dělají lidi tak dokonalými. Jenže to je zkreslený pohled. Každá chyba začne po čase jít na nervy. Ale to nedokáže posedlá duše pochopit.

---

A tak jde na večírek po pěti letech ze základní školy. Opít se, když ještě nevystřízlivěla ze včerejška. Tak jako to dělá celé prázdniny. A bojí se toho, co bude, když nastoupí do školy a tyhle každodenní flámy budou muset skončit. Ten absťák bude krutý.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama