close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

roman tyčka

3. října 2012 v 14:55 | Víla |  Literární pokusy
Teplý jarní den. Seděla ve stínu jejího nejoblíbenějšího stromu v parku. Ba ne. V celém městě. O tomhle místě nikomu neříkala. Bylo dokonale schované před ruchem okolí i když bylo v centru. Sem tam šlo slyšet zacinkání tramvaje, ale to k ruchu města patří tak neodmyslitelně, jako zpěv ptáků v lese. Těšilo ji, že to místo moc lidí nezná. Mohla tady trávit chvíle sama a v klidu dělat to, co ji bavilo nejvíc. Číst si. Takhle si zkracovala čekání na přednášky ve slunečných dnech. Pokaždé to místo opouštěla jen nerada. Jestli si tady zrovna nečetla, tak jenom přemýšlela. Nebo poslouchala písničky. Nebo jen tak seděla ukrytá před světem.

Děj Řbitova zviřátek ji vtáhl do sebe a ona nic nevnímala. Snad by slyšela jen budík, který si nastavila, aby nezapomněla, že má jít do školy. Neslyšela kroky. Pouze ucítila zezadu na krku jemný polibek. Lekla se. Nevěděla jestli začít křičet. Nevěděla, kdo ji políbil a už vůbec ne proč. Jen matně tušila, že nemá důvod se bát. Něco jí našeptávalo, že ví moc dobře kdo to je. Chtěla se otočit. Nedovolil jí to. Dal jí ruce před oči.
"Kdo..?"
"Pššt" přerušil ji. Stačilo tolik, aby se ujistila, že její předtucha nelhala. Ani nemusel použít hlasivky, aby ho poznala. Něžnost obsažena i v tomhle zašeptání mu byla vlastní. Usmála se. Za odměnu si zasloužila další pusu. Konečně se mohla otočit tak, aby mu viděla do tváře. Do očí, které ji uměly tak dokonale omámit. Kdyby mohla zastavit čas, využila by ho k tomu, aby se do těch půvabných očí mohla dívat. Do skonání světa. Existovaly fotky, mohla si prohlížet je, jenže ony to kouzlo zachytit neuměly. Milovala, když v těch očích mohla číst. Vidět všechnu tu radost i bolest. I když ty chvíle nastávaly jen sporadicky. Proto si tu chvíli teď vychutnávala jako by měla trvat věčně. Nemohla totiž vědět, jestli to není naposledy. Jestli to není jen přelud její unavené hlavy.

Obejmul ji. Pořád se nepřestala usmívat. Byla jako zhypnotizovaná. Vysloužila si polibek na ústa. Konečně. Chvíle, o které snila už tolik měsíců.
"Ale.." chtěla namítnout, že to není správné. I přesto, že to tak moc chce. Pořád přece jen nebyla volná. Nebyla jeho, stejně jako on nebyl její. Na rty jí vlídně položil ukazováček. Nechtěl, aby mluvila. Nechtěl riskovat, že by zkazila tu atmosféru. Přítiskl ji k sobě ještě víc a tiše jí zašeptal do ucha:
"Tohle je náš svět. Tak se tomu nebraň. Tohle je to, po čem tolik toužíš, tak se tomu poddej. Teď je ta jediná chvíle, kdy ti to můžu splnit... Než se probudíš a pochopíš, že to je jen sen."
 


Komentáře

1 L.A.W. L.A.W. | Web | 3. října 2012 v 18:08 | Reagovat

Ach....jak romantické, takovouhle chvíli zažít a jsem nejšťastnější holka v životě....fakt hezká povídka ;)

2 pavel pavel | Web | 4. října 2012 v 0:17 | Reagovat

Mně se včera zdálo že jsem v cukrárně a mám před sebou dobrej koláč a říkal jsem že se nejdřív napiji... tak jsem vstal abych otevřel doma lednic s colou a koukám že jsem doma a cukrárna s koláčem je pryč.  To bylo taky rozčarování. :D

3 Víla Víla | Web | 4. října 2012 v 13:24 | Reagovat

[1]: Děkuju ;)

[2]: To je tak depresivní! :D Takové sny nesnáším. :D

4 Katjesska. Katjesska. | Web | 4. října 2012 v 16:40 | Reagovat

Krásné.. Jen by mě zajímalo, máš takové místo, kde můžeš přemýšlet, číst si, trávit zde svůj čas a aby to místo bylo tak trochu tvoje? :)
Jinak ten kluk, úplně jsem si tam představila toho, koho bych tam chtěla vidět já.. Ach..:) Moc hezky popisné a působí to opravdu výstižně..
Jinak musím říct, že se mi dnes zdálo, že mě honili policajti, protože jsem ukradla trávu(mariánku) a že jsem zakopla, rozrazila si hlavu a málem umřela.. Pak mě z nemocnice poslali do vězení a tam jsem strávila pět let. A po pěti letech, jsem šla na to památné místo, kde se to stalo-byl tam zrovna cirkus-tak jsem si tam hladila slona...:D

5 Víla Víla | Web | 4. října 2012 v 19:22 | Reagovat

[4]: Děkuju. Ať přemýšlím jak přemýšlím, nemám :D Možná se tomu zdálky přibližuje jedno místo tady kde teď bydlím, tak za domem na pasece, kde je klid a jediné co mě tam "ruší" je, když se srnky z lesa přijdou napít k vodě. A ve městě to sice není "moje" místečko, ale mám tam v parku blízko školy oblíbený strom, na kterém strašně ráda sedávám. Což v Brně vypadá docela směšně, když lezu po stromě, ale to mě neštve :D

6 Katarina. Katarina. | Web | 4. října 2012 v 20:10 | Reagovat

Je to velice krásně napsané :) Ale na mě až moc slaďáček, ale to je teď tím co prožívám za období, takže jinak musím říct fakt super a příjemně se to četlo ;-)!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama