close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

vlak

26. října 2012 v 16:28 | Víla |  Literární pokusy
Podzimní slunce prosvítající přes mraky vytvářelo dojem pěkného počasí. Poslední záblesky tepla před nadcházející zimou. Ve většině lidí to vyvolávalo dobrou náladu. V jiných vlnu solidarity. Slečna ve svetru, ale minikusni zrovna darovala dvě stokoruny cizímu mladému muži, kterého prý okradli. Starší pan se dělil o housku s podivně dohněda zbarveným holubem.

Jiná slečna si čekání na vlak zkracovala balancováním po okraji nástupiště. Nástupiště tři, kolej čtvrtá. Na tu třetí zrovna přijel rychlík. Vychutnávala si ten pohled, když vlak přijížděl. Viděla strojvedoucího, jak se usmívá, že dojeli v pořádku. Viděla, jak vlak jede rychle a brzit začíná až na začátku nástupiště. Vítr z něj jí pročechral vlasy.

Přemýšlela. Jeden krok. Kdyby přijel vlak na tu kolej u které balancovala. Tak málo by stačilo, aby všechno skončilo. Tak malinko. Jeden pouhý krok dopředu. Ne, že by neměla svůj život ráda. (Ona ho totiž vyloženě milovala, usmála se ironicky své vlastní myšlence.) Jenom chtěla zjistit, jaké by to bylo. Zemřít. Okusit, jak chutná to NIC, které hned potom nastane. Byla ji jistá, že takové myšlenky nejsou v pořádku, ale ani trochu jí to nevadilo.

Něco v jejím životě bylo špatně. Neuměla být šťastná. Radovat se z maličkostí. Už ani nevěděla, jak vypadá, když se usmívá. Když se nenalíčila, vypadala jako ubrečená, když se nalíčila, vypadala jako uplakaná. Přitom poslední dobou už jí slzy netekly. Nedokázala cítit nic. Celý svět vnímala jakoby s nadhledem. Jakoby součástí toho světa vůbec nebyla. Umění prožívat zmizelo s prvním žlutým lístkem na stromě.

Její vlak, který pravidelně přijížděl na pátou kolej se stále neobjevoval. Zato přijížděl vlak z Prahy na tu stranu perónu, kde byla ona. Dívala se na to, jak se vlak rychle přibližuje. Jak strojvedoucí troubí a naznačuje jí, aby zmizela. Nevěděla, jestli má chuť uhnout. Anděl strážný, který by se ji snažil držet při životě, se neukázal už několik měsíců. Neměl ji tedy kdo strhnout dozadu. Nevěděla, jestli se má pohnout a kterým směrem. Jestli má na tomto šedivém světě zůstat dál. Taková příležitost se už nemusela víckrát opakovat. Souprava se přibližovala stále rychle. Natáhla nohu. A udělala krok vzad. Nechtěla se chovat sobecky. Nepřála si, aby kvůli jejímu praštěnému rozhodnutí přijela spousta lidí do Olomouce pozdě. Otočila se a tvářila se naprosto stejně jako předtím. Jako by právě nerozhodla o další budoucnosti svého života.
 


Komentáře

1 Katjesska. Katjesska. | Web | 27. října 2012 v 13:02 | Reagovat

Tato slečna působí kouzelně a věřím, že  (by) bylo dobře, že se takhle rozhodla, snad s prvním jarním kvítečkem se to všechno zase trošku změní? A přeci jen, občas je potřeba se kouknout se shora na ten náš svět..

2 dauby dauby | Web | 21. června 2015 v 9:41 | Reagovat

online pujcky bez registru chotěboř 8-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama