pro dobrotu na žebrotu
15. prosince 2012 v 9:48 | Víla | Ve vztekuKomentáře
Vílo, bojuj, vím, že je to těžký, ale tvoje srdce tě navede... a vím, že to bolí.. Ty prášky.. Prosím. Možná se mýlím, ale mám pocit, že se tím vracíš někam kam nechceš...
Ono je právě někdy lepší nebýt ta, co udělá prní poslední, pak se s tím až moc počítá a bere se,jako samozřejmost na kterou se nehledí,prášky bych to neřešila, nic a nikdo za takové věci nestojí.....
Možná bys mu měla otevřeně říci, co a jak moc tě trápí. Víš co, je to chlap, těm náznaky nestačí, člověk jim to musí říct přímo a do očí.
nemám teď nejlepší období, co se vztahu týče, takže asi ani nejsem ten nejlepší, kdo by ti měl v tomhle zkoušet dávat nějaký rady nebo tipy...:(
každopádně nic nedáš za to, když mu to řekneš. Zkuste si rozumě sednout a probrat to. Koneckonců - je to jenom chlap. Třeba to vůbec nevidí a není si toho, co dělá vědom. Vůbec by mě to nepřekvapilo ;)
[1]: Někomu prostě nevyhovíme:/
[2]: Když ono se nemůže posrat vždycky jen jedno, ale musí to spustit celou lavinu..
[3]: Bohužel neumím být ta "zlá".
[4]: [5]: Já jsem totiž tak blbá, že jsem to ještě nezkoušela :D Milému pořád všechno říkám narovinu. Jak se ke mně má chovat, co má dělat,... Ale on má svou hlavu a někdy máme oba špatný den, tak máme co dělat, aby se to nepokazilo všechno ještě víc, než je vůbec možné. On ví moc dobře čím mě štve. Já vím, čím zlobím jeho. Ale ani jeden nejsme schopni se těch věcí pro druhého vzdát. Jsme marní :D
Podobné zkušenosti mám i já. Taky se snažím a nakonec mi pak řekne, že jí bolely nohy a ještě mi tu výstavu, na kterou chtěla, vyčítá.