close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

a něco nestojí ani za to

5. ledna 2013 v 12:16 | Víla |  Trápení a radosti všedních dnů
Poslouchám Mňágu a těším se na březen v naději, že bude prostředek semestru a budu mít kde spát. Vzpomínám, jak jsme na jednom výletě zpívali s třídním Hodinový hotel a nikdo se nechytal. Jen jeho kytara, oheň, a můj falešný zpěv. Takhle mi vždycky bylo nejlíp. Když jsem (si) mohla zpívat. Teď mám pro sebe jeden pokoj, na chodbě kouří milého babička, a když začnu zpívat, myslí si, že na ni mluvím. A ona kouří pořád. To je jedna z opravdu mála věcí, co mě na ní sere. Pořád kouří. Když jdu na záchod, tak za tu půlminutu než z tama zase zpátky vylezu, smrdím, jako bych to byla já, kdo vykouří minimálně krabičku denně. Milého maminka říkala, že milý je strašný, co bydlí tady. Že jsem ho měla donutit jít do toho Brna. Jenže to se řekne. Jak to mám asi udělat. Leda tak, že mu pořád budu opakovat, že já tam příští rok prostě jdu. A on ať se přizpůsobí.. Myslím si, že už jsem našemu vztahu obětovala hodně. Teď je na řadě on...

Při přepnutí na Tatabojs jsem zjistila, ne až tak neočekávaně, že nemám ráda zamilované kluky. Přímo je nesnáším. Pokud tedy nejsou zamilovaní do mě. Sobecky. Potřebuji jejich pozornost. Chválu. Chvíle flirtování i mlčení. Když už kolem sebe konečně takové lidi mám, a jsou to mí kamarádi, tak se zamilují. Všichni najednou. A já jdu stranou. Když náhodou ne, tak stejně stokrát danému člověku řeknu, že je to imbecil. A pak se můžu divit, že mě ignorujou. Naposledy jsem včera řekla mému ubytování na loňských mástrech, že je idiot. Ale mohl si za to sám. Jak jinak... Jsem strašný sobec. Chci aby se svět točil kolem mě. A co z toho mám. Že já se snažím být ke všem hodná a oni jsou ke mně... Zlí. Všichni mě jen využívají. Když oni něco potřebují, jsem tu. Ale oni? Nikdy. A já jsem z toho smutná a naštvaná, ale to je úplně jedno. Protože před těmi, kterých se to týká se vždycky budu usmívat. Já to totiž jinak neumím. Vždycky se usmívám, když jsem s někým, s kým si těch chvilek vážím.

Proč mě vždycky víc mrzí, když ztratím kamarády, než když se pohádám s Milým? A proč to vlastně ještě řeším. Něterým nestojím ani za to promiň. A ti, kterým za to stojím, nestojí za to mně. Protože já nikdy nebyla zvyklá na to, aby nebylo po mém. Aby se mi lidi (ne)omlouvali.

Tohle je teda asi střet s realitou nebo jak se tomu říká...
 


Komentáře

1 bludickka bludickka | Web | 5. ledna 2013 v 13:09 | Reagovat

Taky jsem si ráda zpívávala, ale to už je dávno, to jsem byla ještě dítě :) Teď už si zpívám leda tak do zpěvu svých oblíbených kapel.
ASi tu potřebu, aby se svět točil kolem nich, má víc lidí. Já mezi ně taky patřím.

2 Katjesska. Katjesska. | Web | 6. ledna 2013 v 0:51 | Reagovat

Ta rádoby sobeckost a nenávist k zamilovaným (do jiné) klukům patří asi všem ženám:) nebo alespoň doufám?

Jinak se cítím býti zmatená. Chceš tedy slyšet to promiň, když když se řekne, možná nic nezmění?

3 Sentencia Sentencia | Web | 6. ledna 2013 v 10:26 | Reagovat

psala jsem nedávno podobný článek - taky jsem ten blbec, co každému pomáhá a na kterého se pak všichni vykašlou, když náhodou taky něco potřebuje. Už tak pět let se učím říkat ne a pořád to není ještě ono. Už mi to docela jde, ale sem tam přece jen polevím a je to zase v háji...

4 víla víla | 6. ledna 2013 v 17:10 | Reagovat

[1]: já nejraději stojím u skříně se zrcadlem a zpívám si tak :) s doprovodem, bez něj, podle nálady

[2]: Chci slyšet promiň od lidí, od kterých jsem ho ještě neslyšela. Když mi ovšem někdo během půlroku řekne promiň třicetkrát (:D nepočítala jsem to, ale jednoho takového exota znám :D), tak už nesejde na tom, jestli řekne o jedno promiň víc..

[3]: já umím říct NE dost dobře lidem, na kterých mi nezáleží. Ale pak přijde debil na kterém mi začne záležet a všechno je v háji.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama