Pohádky
21. ledna 2013 v 11:30 | Víla | Téma týdneKomentáře
Velmi zaujimavy pohlad a bohuzial aj pravdivy :) Ja som uz dospela, ale rozpravky mam stale rada, prave preto, ze su tak odlisne od reality...
Pravdivé, dobře napsané. A ten konec? Vždycky nějaký přijde, ale pak to zase všechno znovu začíná...
Nejde to tak bagatelizovat. Každopádně jsou ze života a často je tam i špatnej konec... a neříká se že boží mlýny melou sice pomalu, ale jistě?
Jojo, true :-) Jsou snad potrestáni všichni ti vrazi a pedofilové?? Ne... Ne všichni :-((
Mám slabost pro pohádky od Wilda nebo Andersena, na ty se tyhle konce moc aplikovat nedají, ty končí sporně a no... se zamyšlením samovolně :)
Ale je pravda, že když se člověk nad tím zamyslí, všechno by mohlo skončit jinak. Ale je to jenom kdyby... A pohádky jsou právě od toho, abychom se na chvíli ztratili v tom kouzelném světě, kde všechno končí dobře, ne? :)
zbožňuju pohádky a poslední dobou docela silně ulítávám na animovaných filmech (Na vlásku, Jak vycvičit draka, Zámek v oblacích, Legendární parta...) alespoň na chvíli se díky nim můžu cítit zase malá a zase věřit, že všechno dobře dopadne. Bohužel ten pocit trvá jen do chvíle, než se objeví titulky...
Když ti řeknu, že je na nebi 987 7654 905 176 hvězd, uvěříš mi. Když ti řeknu, že je lavička čerstvě natřená, půjdeš a sáhneš na ní...
Na konci je všechno dobré a když ne, ještě to není konec.
Já pořád věřím, že boží mlýny melou.
Před Vánoci nám na překladu pouštěla učitelka Pejska a Kočičku, teda spíš Němcům než nám. Díl o tom, jak kočička pejskem vytírá podlahu mi přišel dosti úchylný a nejen mně... :D
[4]: no právě
[5]: říká, jenže když já mám prostě ráda, když je všechno hned.. :D
[6]: a zloději, a podvodníci...
[7]: jsou, ale i v životě si kolikrát člověk řekne to slůvko kdyby, tak proč by nemohl mít jiný pohled na tohle? :)
[8]: animované filmy zbožňuju, takže díky za tip na to, co jsem ještě neviděla :D (poslední dva tipy)
[9]: :D někdy se na tu pohádku podívám. Z pejska a kočičky už si pamatuju jen ten legendární díl, kdy pekli dort. :)
[10]: tak v tom případě zkus ještě Velká vánoční jízda, Rio, Hotel Transylvánie a Rebelka :)
[11]: Děkuji :) Na velkou vánoční jízdu se podívám určitě, Rebelku jsem hledala včera ale česky jsem ji nikde nenašla a ty další dva znám :))
Pohádky a obzvláště ty kouzelné jsou archetypálními příběhy, které nám v metaforách popisují lidský svět popisují přesně tak, jaký i ve skutečnosti je. Hlavní hrdina či hrdinka v nich čelí nástrahám a zkouškám, jež je povinen zdolat, aby uspěl a dospěl. Dějové schéma kouzelných pohádek bývá totožné - zvol vhodné prostředky, sleduj stále svůj cíl a uskutečni jej. Naplatí sice úplně vždy, že dobro zvítězí, avšak zlo (tak jako v životě) nemůže vyhrát nikdy, protože v tom samém okamžiku by začalo požírat samo sebe.
Panna se nakonec zamiluje do netvora a oživí ho svými slzami, on se změní na krásného prince. Podobně to takhle i v životě občas chodí. Zlí lidé jsou potrestání přinejmenším tím, že nikdy nebudou spokojeni a ani klidu nedojdou. Být zlým se vskutku nevyplácí, neb takový člověk ubližuje hlavně sám sobě. A to rovnou už v tomto svém životě...
[14]: Jenže co když si ten zlý člověk neuvědomuje, že je zlý? Co když panna z netvora neudělá prince? Kolik je týraných žen, které si myslely, že ho změní. Co když někdo jde za svým cílem, ale na konci není to, co očekával? A takových "co když" bych mohla vyjmenovat další stovky...
Zlý člověk, jenž si to o sobě neuvědomuje, může i psychopatem, kterému trápit druhé dělá potěšení. Takových lidí se však vyskytuje hrozně málo. Jinak člověk, který si sám sebe neuvědomuje – své přednosti, které má rozvíjet, své nedostatky, s nimiž se má smířit a přijmout je, své nectnosti a neřesti, jež má potlačovat či zničit - takový člověk rezignoval na svůj lidský úděl a není už hrdinou jako z pohádky.
Netvor byl napůl zvířetem a napůl člověkem. Rozsápával pocestné, ale pannu hluboce miloval. Šlo by vymyslet vícero možných výkladů tohoto příběhu, ale osobně dávám přednost takovému, že krása se leckdy skrývá uvnitř a je zapotřebí ji hledat právě tam, nežli dát na povrchní vnější dojem. Cílem cesty hrdiny není nic jiného, než stát se dospělým a zralým člověkem. Není to vůbec snadný úkol a na téhle dobrodružné cestě se přiházívají zaškobrtnutí, pády, ba i zbloudit a ztratit se lze. Podstatné je vytrvat a nevzdávat to. Ohlédnout se jednou za svým životem a moci si říct: "Nebyl jsem tu nadarmo!"
[16]: Proč se nepodepíšeš?
Jestli je úkolem stát se dospělým samostatným, zralým a zodpovědným člověkem, tak už jsem docela blízko konce. Jenže tohle já nechci.
Tak jsem se podepsal, bych Ti tu radost udělal. Přezdívkou. Na Tvůj blog jsem narazil náhodou. Pohádky mne jednak baví, aj se nad nima serióznějc bádat snažím. Taky bych je chtěl umět jednou vyprávět, jak se to kdysi za dlouhých večerů dělávalo.
Podle mne je dnešní doba úplně naruby postavená. Cílem valné většiny lidí je být hmotně zabezpečen a tak všichni chtějí čím dál tím víc něco vlastnit, co u druhých vidějí. To není moc zralé a už vůbec ne zodpovědné. Kvůli tomu ale není nic těžkého na tom zůstat v tomto světě snílkem, chce-li jím člověk doopravdy být. Hledej a najdeš, jak na to!
Avšak i snílkovi mohou být do jeho cesty různé nástrahy postaveny. Může třeba zpyšnět, cítit se být výjimečným, ostatními pohrdat. Taktéž může své snílkovství jen předstírat a stavět ostatním na odiv, až tomu i sám uvěří. Avšak ve skutečnosti se bude zrovna tak honit jen za věcmi jako ti druzí, jen třebas za jinými, které on sám povýší na ty "pravé".
Na svůj věk píšeš dobře, dokonce velmi dobře. Tak třebas knihu napsat zkus a někde publikovat. Nebo cokoliv jiného dělej, u čeho si všichni ti zodpovědní lidé kolem budou ťukat na čelo, žes blázen, který "ztrácí" svůj čas něčím, co nesype. Budoucnost jedině bláznům patří, "rozumní" lidé nejspíš vymřou...
[17]: Ostatně uskutečňovat pravou lásku či pravé přátelství lze zrovna tak nazvat fantazírováním. Velmi dospělým tedy a obojího lze dosáhnout. Věřím nezlomně tomu, že to jde, protože rád čtu pohádky a naslouchám tomu, co moudrého mi sdělují skrze dávné věky. ;-)
[18]: Přezdívka stačí, však mé pravé jméno tady taky nikde není. Jen mám raději když vím, jak člověka mohu oslovit. Což se třemi otazníky dělá špatně :)
Máš pravdu, že je dnešní doba obrácená. Hmotné zabezpečení vidím u Milého, když se mu snažím vysvětlit, že raději než drahý dárek chci utrhnutou kytku z lásky. Sice dostávám obojí, ale většinou mě to mrzí, že já mu krom té lásky dát víc nemůžu. Což je špatné, protože láska je přece to hlavní.
Výjimečnost cítit v záplavě tak skvělých blogů, které dennodenně navštěvuji je opravdu těžké. A znám lidi, kteří přesně jak píšeš snílkovství předstírají. Chlubí se tím. Všem říkají, že takoví cpou. Zatímco já vždycky byla snílek jen potichu. Snílek Blogový. :)
Děkuji za kompliment. Ale objektivně musím nesouhlasit. Napsat knihu, publikovat. Můj sen. Jenže docházejí nápady, čím víc toho přečtu. Všechno už jednou napsáno bylo. Nechci být považována za "opici".
A víš co... Děkuji! Donutil jsi mne zamyslet se. Uvědomila jsem si pár věcí. Jsou mi sympatičtí lidé, kteří mě nutí myslet, jsem tedy ráda, že ses na mém blogu takovou náhodou zjevil.
[20]: No, snílek by měl taky cestovat a svět poznávat. Doba je překotná, všechno se strašně rychle mění a krásných míst na téhle planetě ubývá. Snílek společenský rád do měst zavítá, kde se s lidmi druží, jiný snílek raději v přírodě spočine a v její náruči je mu nejlíp.
Ano, máš pravdu. Všechno už bylo tak nějak kdysi kýmsi napsáno. Ony jsou v podstatě jen dvě hlavní témeta, kolem kterých se literatura (a umění vůbec) točí - láska a smrt. Tvůj život ale nikdo zatím nepopsal, nanejvýš jeho začátek. Pro radost sobě samé, pro pár přátel a kamarádů a několik náhodných čtenářů lépe psát než mít nějaké vyšší ambice. Knížku lze dneska vydat v malém nákladu i za cenu nějakých deseti tisíc či o něco málo víc. Anebo si ji doma na koleně udělat, to nestojí skoro nic.
Každej člověk by měl něco takhle pro svoje potěšení něco tvořit. Třebas pěstovat na zahrádce zeleninu nebo květiny. Leč právě jen tvořit, nikoliv hromadit!
Pěkně napsaný článek. Souhlas. ;-)