největší zlo
12. února 2013 v 23:19 | Víla | Trápení a radosti všedních dnůKomentáře
Naprosto tě chápu. Vždycky jsem chtěla mít dlouhé vlasy, všichni mi vždycky říkali, že je mám na to moc řídké. Nakonec se mi povedlo je mít k prsům. Ale protože je mám opravdu hodně jemné, neměla jsem žádný objem a tak jsem navštívila kadeřnici. Vysvětlila jsem ji, že tomu chci jen dodat tvar, nechci zkracovat. Že maximálně tak tři čtyři centimetry, protože tancuju orient a mrskání hlavou s bujnou hřívou k tomu prostě patří. Navíc na některé tance potřebuju udělat cop - kdybych měla kratší vlasy, musela bych si pořídit na vystupování paruku. A víš co? I po těchto argumentech mi to šmikla o patnáct centimetrů a ještě se nezapomněla pochválit. A já mám teď nejen vlasy, ale především nervy - v kýblu. O další problém víc. A to jsem té paní jasně vysvětlila, že opravdu POTŘEBUJU, aby zůstaly dlouhé. Přidávám se tedy k tobě a žádnou kadeřnici už nenavštívím, to se raději ostříhám sama.
Další tvůj článek, ve kterém se úplně vidím. :D Nikdy jsem neměla nějak extra dlouhý vlasy (kor potom, co jsem se ve 4 letech sama ostříhala a musela jít na ježka). Když jsem ve 3. třídě šla na operaci, máma se rozhodla, že mě nechá ostříhat. Chodila jsem na kluka. Nesnášela jsem to. Po asi 2 letech jsem si dupla...
S kadeřnicemi nemám moc dobré zkušenosti, i když ta naše je celkem fajn. (Stejně ale po většině návštěv u ní jsem propadla neskutečné depresi :D) Když jsem u ní naposledy byla, ubrala délku přesně tak, jak jsem si přála. Teď se stříhám už rok sama, podle jednoho videa - je to rychlé, vypadá to dobře a nemusím nikam jezdit. :D
Zrovna včera jsem koukala, že mi to zas pěkně vyrostlo... Ale do pasu vlasy stejně asi nikdy mít nebudu... :-(
My jsme šly se segrou ve školce obě na kluka, nikdo se nás taky neptal :D myslim, že jsme měly všechny stejný účes :D
Ale teď si vlasy víceméně pěstuju (až na ty konečky) a už skoro tři roky mě stříhají kamarádky. To řeknu zastřihnout konečky a jsou to fakt konečky. A deset cenťáků :D
Tak to jsme dva a jsem rád že jsem našem podobně postiženého člověka. Mně k holiči nikdo nedostane. Dosud mne stíhala ex a teď si vyžebrám od své milé, aby mne stříhala, ale ona, nevím proč, že nechce, že má strach. Nechceš mně někdy sama ostříhat? :D
Já opravdu nesnáším kadeřnice - vždycky mi nadají. Mám z nich trauma, chodím k nim tak jednou do roka když už fakt musím.Občas mám pocit že mých max. deset centimetrů je jiných jak těch jejich... Zubaře v porovnání s kadeřnicemi miluji. :D
Mluvíš mi z duše. Navštěvovala jsem jako malá podobnou kadeřnici, která stříhala všechny stejně, pak mě stříhala mamka (to jsem měla účes stejný jako taťka, s ofinou podle pravítka). Kadeřnici jsem si proto pak vybírala pomalu podrobněji než doktora a dělám to tak doteď. Měla jsem dvě oblíbené, ale ta jedna teď otěhotněla, takže jsem musela najít právě tu druhou a jsem naštěstí spokojená. Sice se občas vztekám, ale to celkově na moje vlasy a ne na kadeřnici :) jinak ale tvůj vztek a znechucení chápu. Kadeřnice jsou zlo :)
Kadeřnice taky nemám ráda. Mně možná pomohlo to, že mě prý jednou ještě v předškolním věku kadeřnice ostříhala úplně na kluka, což asi vyděsilo i mou mamku (prý jsem měla vzhled panenky) a pak už byla přece jen opatrná. Nicméně jsem se vždy musela nechat ostříhat na prázdniny, no to se mi tedy nelíbilo a tak jsem byla na krátko (ale ne na kluka) naposledy v 15. Pak mne dokonce 2x přemluvily kadeřnice, že mi zastřihnou jen konečky a ne víc, jak jsem chtěla, docela jsem se divila, protože mám hodně jemné vlasy. Takže i některé kadeřnice nerady stříhají :-)
[1]: To každopádně :)
[2]: Strašné, když to popíšeš a stejně to dopadne jinak. Pak aby se člověk opravdu bál chodit tam
[3]: Je to takové to video, kde si ta holka sčeše vlasy dopředu do culíku? Fakt to funguje a nevypadá blbě? Taky to začnu praktikovat teda :D
[4]: Vždycky jsem si myslela, že jsem v tom sama. Jsem škodolibě ráda, že to není pravda :D A s těmi kamarádkami se bojím, že by to dopadlo ještě hůř :D Pohybuji se v pofidérní společnosti
[5]: Tak když i muž se nerad stříhá, to je co říct. Já bych se taky bála ostatní stříhat, když to zničím sobě, tak mi to tak nevadí, jako když bych věděla, že někdo jiný kvůli mě vypadá děsně
[6]: Proč nadají? Mně akorát ze začátku teda taky vyčítali, že si barvím vlasy, ale tahle (do úterka hodná) mi jako jediná řekla, že mi ta barva sluší víc než opravdové vlasy, tak proč bych to neměla dělat, že jo.. :)
[7]: Ofinu jsem nikdy neměla, až teď jak jsem velká, a to si stříhám více méně sama, takže třeba fotka na občance je krásná, mám vlasy nádherně zubaté jako když se v pěti letech ostříhala moje sestřenice :D
[8]: Kadeřnice nemají s dětmi slitování. Já mám taky jemné vlasy, proto je mám raději delší.. Když je mám krátké, jsou ulízané a vypadám jako bych na hlavě měla tři vlasy děda vševěda.
Nenávidím kadeřnice. Kdo by je nenáviděl. Za svůj život jsem nepotkala dobrou kadeřnici. Chodila jsem k mladým, starým, nikdo nic. Nenávidím je. Člověk jim řekne co chce tak primitivním způsobem, že by to pochopil i můj pes a ony to udělají jinak. Jedna mi místo zrzavé dala na hlavu temnou malinovou, další mi při mytí vaří hlavu a chce mi vyrvat vlasy, fakt že kadeřnice mají 1mm za 10 je znám u všech, a jedna mi nebyla ani schopná udělat rovnou ofinu.
Nenávidím je, ale stále k nim chodím, abych si měla na co stěžovat a mohla svůj hrozný vzhled shazovat na ně. Ale teď jsem tam dlouho nebyla, protože si nechávám vlasy růst a barvila jsem se sama. A ani se tam snad brzy nechystám.
[9]: Ale to já se jí zapřísahal, že mi vadit nebude, protože se v nejhorším nebudu líbit jí. :D
Ale už vím, proč do kadeřnictví rád nechodím. Mne tam odpuzuje ten pach z těch přípravků.
Přesně, už nikdy.
Komentáře jsou uzavřeny.
neuveritelna anabaze s kadernicemi :)