Nabízím život ke sdílení
5. března 2013 v 11:25 | Víla | Trápení a radosti všedních dnůKomentáře
[1]: S křečky u postele se vyspím stejně jako kdybych bydlela v hrobě. Jak usnu, neprobudí mě ani budík, natož křečci, takže s tímhle opravdu problém nemám :) A opravu by alergik neměl mít zvířata v místnosti? Tý jo to je novinka, děkuji, že jsi mi to řekla! (jo zním arogantně, ale tohle jsou takové věci, které vím a opakují mi to všichni pořád dokola, takže už mě to sere. Btw píšu že z nich nesmrkám ani nekašlu, takže zatím ten problém fakt nevidím)
Mám kočku třináct let. Pokaždý, když jí muchlám tak kýchám jako o život, ale mě neodradí nic. :D
Hezký sumírovací článek :) stihla jsi toho za těch pár dnů docela hodně. To můj život je podstatně stereotypnější :)
Já se třeba teďka učím na podpatkách, je to dřina! Ale na druhou stranu, abych přesně nebyla jako ta slečna, tak se těm lidem obloukem vyhýbám.:D
Křečci jsou fajn zvířátka. ALe nám zdrhali. Mít je u postele by byla pro mne smrt z nealergického hlediska.
Sakra! Zase píšu jenom o sobě.:) Ale ono to opravdu tak nějak utíká:))
Hlavně s křečky u postele se nevyspíš. Alergik by samozřejmě, pokud to jde, neměl mít zvíře v místnosti, kde spí. U křečků je problém, že žijí v noci.
Taky jsem nedávno potkala slečnu, jak se nesla v kotníkových botech na vysokém podpatku, očividně na nich fakt neuměla. :-)