close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Tomu, kdo si to stejně nepřečte

15. března 2013 v 19:21 | Víla |  Cosik
Budu se opakovat už po milionté. Tak se s tím smiřte... Já si to potřebuji v sobě vyřešit a když už si myslím, že hotovo..tak se to zase vrátí na začátek..

Tys to takhle nejspíš nikdy nevnímal. Možná si byl vždycky zaslepený jinými věcmi. A možná si taky všechno viděl stejně jako já, jen jsi dokázal mlčet.


Vždycky, když jsem byla s tebou, ať už jsem měla či neměla přítele, vždycky jsem k tobě něco cítila. Nikdy to nebyla láska v pravém slova smyslu. Bylo to... Já nevím. Okouzlení. To je možná to slovo. Poprvé, když jsem tě viděla. Pfuuu. Fakt jsem se ještě nesetkala s nikým, kdo by mě na první pohled dokázal takhle odzbrojit. Čas se zastavil, Víla znervózněla, zhluboka se nadýchla... A takhle se cítila prvních pět sekund pokaždé, co tě viděla. Ne, nemysli si, zas tak hezkej nejsi. Jen máš to charisma nebo jak se tomu říká. A já si díky tobě připadala ještě menší, než ve skutečnosti jsem. Ovšem ne tak, že jsem brouk, kterého dokážeš zašlápnout, ale naopak - že jsem malinká a ty mě musíš chránit. Myslím si, že se mi/tobě/nám to dařilo a tys ten ochranitelskej komplex v mé blízkosti úspěšně chytal. Vždycky mi s tebou bylo hezky, i když jsem se tak třeba netvářila. Ale fakt, vždycky tomu tak bylo.

Neřešila bych to. Kdyby ses mi dneska neobjevil ve snu. Zas. Celý dlouhý sen o tom, jak si povídáme. Jak TY povídáš a já poslouchám. Ono se pak nejde vzbudit jinak než s úsměvem na tváři. (A zároveň s tím pitomým pocitem, že je to byl jen sen.) Strašně mě mrzí, že to jsou jen sny. A na druhou stranu jsem za to ráda. Protože to tvé čarovné kouzlo se mě stále drží a nevím, jak dlouho se mě držet ještě bude. Budím se s nadějí, že se o tobě zase dozvím něco nového, ale stejně tak se bojím, že se to opravdu stane. Jsem složitá.

V tom snu to mezi námi bylo plné napjetí. Takového zvláštního, skoro erotického. Každý náhodný dotek byl v tom snu elektrizjící. Chtěl jsi mě políbit a já ti uhýbala. Přitom ve skutečnosti to jsem já, kdo tě chce celý život tak zoufale políbit a zrušit tím to očarování. Protože ty určitě líbat neumíš a slintáš :D Musíš mít nějakou chybu. Ne že bys jich teda neměl asi tisíc jiných, ale ani jedna z nich není tak strašná, jako by byla tahle.

Nevím, co chci. Nechcu, abys to četl. Nechci, aby sis myslel, že každý desátý článek tady je o tobě. Nechci tě ve snech a nechci tě potkávat, když si mě ani nevšimneš. Chci... kamaráda. Být jiná. Ukecanější. Méně stydlivá. Chci se radovat z každého tvého slova mířeného na mou adresu. Protože mě na tobě něco fascinuje. A ty to víš, tak nekecej, že ne. Určitě sis pokaždé všiml těch prvních pěti sekund, kdy jsem se musela pořádně nadechnout (a nebylo to tím, že bys smrděl:D), abych se vzpamatovala a mohla fungovat dál. Kdy jsem musela vydýchat ty tvoje oči.

Já vím, že si to nepřečteš, ale třeba se mi nějak povede vsugerovat ti to do hlavy silou mé vůle. Celou tou slohovkou jsem ti chtěla říct jen jednu věc. Přestaň mi lézt do mých snů :D Pak totiž mívám pocit, že by život mohl být i lepší. A ta představa se mi moc nezamlouvá. Dík!
 


Komentáře

1 Any Any | Web | 15. března 2013 v 20:21 | Reagovat

krásně napsané. skoro, jakobych to psala já...

2 silentday silentday | Web | 15. března 2013 v 20:33 | Reagovat

Skvěle píšeš, závidím ti to. :)

3 víla víla | 15. března 2013 v 22:50 | Reagovat

[1]: Děkuju :)

[2]: Díky, ale určitě není co závidět, jsou i lepší :) (i když jich není moc :D :D)

4 Sentencia Sentencia | Web | 16. března 2013 v 12:59 | Reagovat

taky mám takového svého... nevím, jak to nazvat. Už x let jsem ho neviděla a vlastně za tu dobu i docela zošklivěl, ale prostě... je to pořád on a pořád má to svoje určitý kouzlo, kterému podlehla nejedna holka. Já nepodlehla úplně, ale i tak se stejně jako ty, musím při pohledu na něj několikrát zhluboka nadechnout a uklidnit kolena, abych nepadla na zem :) Je to takový můj... zase nevím, jak to nazvat. Zkrátka někdo, koho nikdy nebudu mít. A teď už ani nechci, ale občas na něj stejně myslím a sem tam i na nějaký ten sen dojde :)

5 víla víla | 16. března 2013 v 13:51 | Reagovat

[4]: To je největší problém, jak ho pojmenovat. Platonická láska to není, protože to není žádná láska, a jiný výzev mě nenapadá, co by to mohlo být. A já jsem ho nikdy ani jako partnera nechtěla... Jen je to takový můj nedosažitelný princ na bílém koni :)
Asi je vlastně fajn, že každá někoho takového máme :)

6 Infinity Infinity | Web | 19. března 2013 v 13:10 | Reagovat

Já úplně vím o čem mluvíš, jsem taky takhle poblouzněná, já jsem spíš až moc zamilovaná. Každou noc se mi o něm zdá, stále si píšeme, miluju ho a nejhorší je, že je mi tolik blízko a zároveň tak vzdálený. Já bych tu hranici mezi náma chtěla zbořit, ale nejde to. :(

7 pavel pavel | Web | 19. března 2013 v 13:29 | Reagovat

Jedná metoda jak se mu ubránit, ho víc poznat. To tě pak to snění o něm rychle opustí. :D

8 víla víla | Web | 19. března 2013 v 14:05 | Reagovat

[6]: Ale to je to co píšu, že já rozhodně zamilovaná nejsu. Teda su, ale ne do toho, o kom je tohle psaní :D

[7]: To máš teda pravdu :D

9 Sisinka Berry* Sisinka Berry* | E-mail | Web | 19. března 2013 v 14:20 | Reagovat

:o dobře napsané ://

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama