close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

možná by to i vyšlo

15. dubna 2013 v 9:15 | Víla |  Trápení a radosti všedních dnů
..Kdybych neměla do každého druhého předmětu úkoly na internetu. Takže týden bez netu nevyjde i kdybych chtěla sebevíc.

***

Jeden by myslel, že je všechno fajn. Žádné hádky, konečně jaro, zkouškové daleko, plno dárků a rozmazlování. A tak jde člověk spát s dobrým pocitem, jak dlouho vydržel doma bez internetu a že může v klidu jít další den do školy a tak dál už jen dalších 5 týdnů. Už jen 13krát.

A pak se ráno probudí, pořád s tím nadšeným pocitem, že venku svítí slunce a všechno je fajn. Zvedne se z postele, aby došel do koupelny. Udělá dva kroky. A spadne.



Když mi včera bylo špatně v autě, myslela jsem, že je to z toho, že sedím vzadu. Protože jsem zvyklá sedět vepředu. V nejlepším případě jako řidič. Jenže do večera se k tomu přidalo dalších pár příznaků. Až teď, ráno, nejsem schopna vylézt z postele. Dokud sedo-ležím, je mi fajn. I když fajn je taky dost relativní. Snažím se dívat na jeden bod na stěně a za chvíli si uvědomuji, že se dívám z okna, daleko od onoho bodu. Když se zvednu, je to točení hlavy nepopsatelně horší. Do školy jezdím autem a to je dnes teda vyloučené. Vidím to tak, že bych se vysekala hned při couvání z parkoviště.

Srdce mi buší rychle a pak zase normálně pomaličku. Je mi zima a zároveň strašné horko. Snažím se dýchat normálně, ale zapomínám, jak se to dělá. Když chci zívnout, tak mám střídavě pocit na zvracení a střídavě pocit, že se zalknu.
Zbožňuji tu svou panickou poruchu. Hlavně, když teda nevím, co se mi přihodilo tak strašného, abych mohla panikařit. Jo jasně, čekají mě tři týdny po sobě zkoušky z angličtiny, kterou teda opravdu nezvládám, ale nemyslím na to. Taky nechápu statistiku, ze které mě čeká zkouška za měsíc, ale to mě taky zrovna nijak netrápí. V osobním životě je všechno fajn jak s milým, tak s mými i jeho rodiči. Já prostě nevím, proč je mi takhle…

Nacpala jsem se prášky, vypila hodně vody, a ležím. Nevím, kdy se rozhodnu, jestli do té školy dneska půjdu, ale vzhledem k tomu hodinovému dojíždění to nevidím moc kladně. Chci spát a spát a spát. Chci prospat celý svůj život. A ubíjí mě ty výčitky, že nejsem schopna vstát z postele. Protože je to MOJE psychika a já ji můžu ovlivnit tak, aby mi bylo fajn a šla jsem se učit a nebulala další den. Jenže na druhou stranu jsem tak strašně unavená, že tam nechci. "Jsi jako malý dítě a můžeš začít zas a znova… Já vím, někdy to nejde. Já vím, všechno to přejde." Čtyři slunce sice svítí, ale já po dlouhém rozhodování pro dnešek zůstávám doma. S úkoly do statistiky a angličtiny. V posteli. Jsem srab. Protože jediné, co mi aspoň trochu pomáhá je neustálé stěžování si.
 


Komentáře

1 Sentencia Sentencia | Web | 15. dubna 2013 v 9:26 | Reagovat

jsem sice ráda, že jsi to nevydržela a ozvala se dřív, ale ten důvod mě vážně mrzí :(
na podobné téma chci taky napsat jednou článek. Už od základní školy totiž trpím hroznou trémou. Jakmile se má dít trochu něco jiného, než dennní rutina, tak panikařím, nervy mám na pochodu, nespím, občas ráno i zvracím, sem tam omdlím... no je to se mnou taky hodně veselý :( kdo to nezažil, nepochopí. Spoustu lidí mi říká, vždyť je to tvoje hlava, tak na to nemysli, vždyť víš, že to bude v pohodě... já to všechno vím, na danou věc nemyslím, ale tohle se prostě ovlivnit nedá. Občas mám pocit, že si ten můj mozek dělá, co chce...:( Tak se brzy dej dokupy :)

2 Můzra Můzra | Web | 15. dubna 2013 v 11:33 | Reagovat

Já to mám s tím netem spíš opačně - chtěla bych, ale nemůžu. Doaa jsem odstřižená od wifiny kvůli hádkám s našima, tak mi zbývá knihovna nebo kamarádčin tablet. Ale školní úkoly se takhle fakt dělat nedaj.

Doufám, že se z toho brzo dostaneš. Třeba ti tvůj vnitřní psycholog pomůže. ;)

3 Můzra Můzra | Web | 15. dubna 2013 v 11:34 | Reagovat

[2]: *Doma

4 víla víla | 16. dubna 2013 v 15:57 | Reagovat

[1]: Zažívám, takže naprosto chápu. Sice trénuji, a už mi dělají menší problém třeba ústní zkoušky, ale stejně... Prezentace z angličtiny byl asi dostatečný důvod, abych se zhroutila. Mám ji nacvičenou slovo od slova, mám ji krásnou, tak si říkám, že na to E to bude, a nervovat jsem se přestala. Ale po zítřku už bude líp.

[2]: Děkuji, pomohl. :) Ale po zítřku to bude ještě lepší. Snad.
To že máš takové rodiče, mě mrzí. Hlavně proto, že kvůli školy už ten net dneska potřebují opravdu všichni počínaje 6. třídou (možná i dřív, ale nikoho mladšího neznám). A když člověk není zrovna starší, tak to nemůže vyřešit tak jako já a emigrovat k rodině přítele. I když já mám skvělé rodiče, ale ten čas s nimi mi způsobil parádní ponorku i tak..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama