close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Kdo má v duši strach, je svůj zbabělý vrah

9. května 2013 v 14:40 | Víla |  O mně
Bývala jsem snílek. Uměla jsem to. A teď? Žiju víc v realitě než ve snech. Spíš už jen v realitě. Nemám za kým utíkat do snů. Nemám se tam před kým skrývat. Stala se ze mne slečna, která do krajin fantazie umí odletět pouze v těch chvílích, kdy znuděná ve vlaku poslouchá hudbu. Kdy si překládá v duchu anglické texty do českých a představuje si, jak by k nim natočila klip. Jindy už snít neumím. Nejde to.



Z éterické Víly je slečna z masa a kostí. Proměnila jsem se. Změnila jsem se. Slečna žijící stereotypním životem. Spánek - škola - úkoly - Milý - spánek - škola... Pořád dokola. Možná, snad, za to může hlavně Milý, že už nejsem snílek. Stojí nohami pevně na zemi. Je realista jako poleno a mou poetickou duši nechápe. Jsem díky němu dospělá. Žádná malá holka. Už si nemůžu dovolit chovat se jako malé děcko, protože se mi to vždycky ve zlém vrátí. Musím být dospělá žena, která musí umět řešit své problémy a být za sebe zodpovědná. Nezbývá mi čas utíkat do světa fantazie.

Na druhou stranu se z té slušňácké šprtky stala divná holka v roztrhaných riflích a vytahaném tričku, která nezná míru. Přestala jsem na akcích, kde jsem bez milého, za sebe platit. Nechávám se zvát šestnáctiletýma klukama a směji se jejich zjištění, když jim řeknu, že je mi jednadvacet. Nechávám se zvát dospělými muži, a když si začnou dovolovat, utíkám pryč.

Piju pořád a všude. Řekla bych, že naposledy jsem se tolik opíjela v sedmnácti. Od té doby mě to přešlo. A teď, teď mě to začalo znovu bavit. Netuším, jak je možné, že pak v devětadevadesáti případech skončím někde mezi bandou feťáků, ze kterých se rychlostí blesku stávají mí přátelé. I když feťáky ráda nemám. I když jsem ani nikdy nehulila, natož tak víc. Nechápu, jak je možný, že následně končím někde za rohem s holkou, co mi ukazuje své rozpíchané žíly a nadává na celej svět.

Už nejsem ta holka, co si někdy před čtyřmi lety založila blog, aby mohla psát o svých (platonických i reálných) láskách. Už nejsem jako ta holka, co ho před rokem ze vzteku smazala a založila si Vílu. Už jsem někdo úplně jinej. Někdo, kdo neví, co sám se sebou, snaží si tak udělat pořádek v životě, ale čím víc se v tom hrabe, tím je to horší. Protože někdy je lepší nerýpat se ve věcech, protože vespod už je jen odpad.

Stala se ze mně holka, která už se nezmůže ani na normální metafory, proto jí musí postačit tahle následující. A je jen na vás, jestli si tam doplníte můj život, lásku, přátelství, školu, nebo všechno dohromady...
Stojím na vrcholu vysoké budovy s nakročenou nohou. Chystám se skočit. Skončit. Přitom jsem však velký srab, takže nohu stáhnu zase k sobě a vracím se po nouzovém schodišti zpět. Utíkám do bezpečí budovy a mám v hlavě zmatek. Chci se ukrýt do bezpečí. V tu chvíli však celá budova vybuchne....
 


Komentáře

1 creative-picture creative-picture | Web | 9. května 2013 v 15:29 | Reagovat

Máš pěkný blog! :D

2 Adelaine Adelaine | Web | 9. května 2013 v 16:10 | Reagovat

Neskutečně ti rozumím. Shodou náhod, něco podobného řeším taky. Taky jsem se změninila a vím jak nejistý a děsivý je, když si člověk uvědomí, jak se změnil. Taky něco takového řeším, no. Je mi trochu líto, že už nejsi Víla a musíš být realista, protože ačkoliv se snažím trochu držet nohama na zemi myslím, že přežít taklhe tady nejde, pokud je člověk dost uvědomělej, anebo byl snílek dřív. Pokud tě mění tvůj přítel a ty se pak cítíš takhle... já nevím, možná není ten pravý? Jestliže jsi byla spokojenější jako Víla a nezníš, že bys teď byla nějaká šťastná, tak možná je třeba se rozhodnout jestli chceš tohle a vzdát se snů, anebo být jako dřív ale musela bys něco opustit a věci razantně změnit. Asi je to na tobě.
Je to tvůj život, ale rozhodni se, co chceš a prostě si běž za tím, a na nic nehleď. Hlavně, abys byla šťastná a taková, jaká chceš být.

3 Venduleee Venduleee | Web | 9. května 2013 v 19:45 | Reagovat

Hm. Já měla teď takovou nepěknou krizi, která se jmenovala Můzra. Předtím jsem z tohohle blogu (Venduleee) odešla a založila si právě Můzru. A po čase mě to prostě začlo štvát, měla jsem pocit, že sama sebe svazuju, že je to všechno nějaký špatný, že je svět najednou strašně šedivej, že jsem jiná, že některých situací se nedokážu tak úplně zbavit, dokud tam zůstanu. Taky jsem byla schopná vyjmenovat pěknou řádku problémů, které jsem k sobě, tedy tehdy vlastně k Můzře, připoutala. Prostě ať jsem se snažila jak jsem chtěla, nebylo to ono. A pak mi došlo, že nejenom že to nechci, ale že to ani nemusím chtít. Docela mi pomohl tvůj článek o tom, jak do školy jdou duhové děti a vycházejí z ní šediví dospělí v sacích, byť s tím souvisel jen úzce. A tak jsem si řekla, že se vrátím zpátky na starej blog. A taky že pustím všechno, co mě tíží, aspoň víc, než je normální a než by mělo. A tak jsem to pustila a přestěhovala jsem se. Možná to zní trochu komicky, ale blog pro mě znamená docela hodně a prostě je tak nějak provázaný s tím, čím se cítím být.

Nevzdávej to. Zkus vymyslet něco podobnýho, co by tě mohlo vrátit zpátky, pokud teda zpátky chceš. A nedívej se na nic černě, protože přes takový brýle nic nemůže být barevný. :)

4 jessamine-rose jessamine-rose | E-mail | Web | 9. května 2013 v 23:00 | Reagovat

Najhoršie na celom živote je pochopiť samého seba. Ak pochopíš seba, tak aj ten ostatok začne do seba zapadať a nebudeš tak chaoticky sama seba hľadať. Som staršia od teba a občas si prídem ako čistý pubertiak. Dopúšťam sa chýb, utekám za problémami až do krajnosti, na dno, kde sa snažím lapať po vzduchu... ale ono to takto stále nie je...
Možno teraz si takáto a o mesiac, rok budeš znova iná.... možno nájdeš zmysel, ktorý teraz bezradne naokolo hľadáš. :)

5 Sentencia Sentencia | Web | 10. května 2013 v 12:06 | Reagovat

poslední rok přemýšlím o tom samém. Děsí mě, jak strašně moc jsem se změnila. Dřív jsem dokázala snít, fantazírovat, všechno jsem si představovala uvnitř sebe... teď se nezmůžu skoro na nic. Přijdu si strašně prázdná a vážně mě to štve, protože nechci  být v tomhle směru dospělá. Nechci být racionální a logická, uváznout v rutině běžných dnů... opravdu mě to děsí a chtěla bych být v některých věcech taková, jaká jsem byla třeba před 5 lety...

6 víla víla | Web | 10. května 2013 v 12:56 | Reagovat

[1]: ... dík

[2]: Já šťastně nezním nikdy :D Jestli je pravý nebo levý, to se ukáže až časem. Rozhodně mě naučil zodpovědnosti, kterou mi předtím nikdo neukázal. Zní to sice pořád, že si na něj jen stěžuji, ale ty pěkné věci mu říkám do očí. Jen to horší raději ventiluji tady. Navíc se změnily všechny okolnosti. Musím se pořád učit a při pamatování si vzorečků do statistiky a podobně není fantazie vítaná. Školu a Milého jsem si vysnila. Ale abych mohla být zpátky taková, jakou jsem se měla ráda, musela bych se zamknout někde ve sklepě, seknout se školou, opustit milého, přestěhovat se zpátky k rodičům (protože zamčená ve sklepě bych neměla jak vydělávat) a to je ještě horší možnost.

[3]: Jsem ráda, když si díky mým článkům člověk něco uvědomí. A jsem ještě radši, když je to kvůli takové maličkosti, protože mě neskutečně těší, když lidi přemýšlí :)
Černě se nedívám, brýle mám modrý :D Už jen proto si pořád říkám, že by mi mohly pomoct lítat v oblacích. Přemýšlím pořád co bych musela provést, abych byla zpátky snílek. A třeba mě jednou něco i napadne. Něco, co změní mé myšlení.

[4]: Snad najdu :) Děkuji za povzbuzení.

[5]: Dospělost je hrozná věc. Nejhorší je, že když se to člověk jednou naučí, už se nedá vrátit zpět.

7 Dullsinea Dullsinea | Web | 10. května 2013 v 20:04 | Reagovat

Supr článek. Po dlouhé době jsem si zase dobře početla.

Ráda bych tě pozvala k sobě na blog, kde právě probíhá giveaway : http://dullsinea.blogspot.cz/2013/04/jarni-giveaway.html.
Potěší mě, když se zúčastníš.

Hezký den
Dullsinea

8 Venduleee Venduleee | Web | 10. května 2013 v 20:21 | Reagovat

[6]: A to je dobře, tak lítej, protože lítání je skvělý.

K odpovědi na pátý komentář: A já věřím, že nic není nemožné, že i vracet se dá, ikdyž sice ne úplně úplně, ale stejně dá, a všechny cesty jsou otevřené. A hlavně 'Always look on the bright side of life'. :)

9 pavel pavel | Web | 10. května 2013 v 22:57 | Reagovat

Člověk se mění. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama