Kdo má v duši strach, je svůj zbabělý vrah
9. května 2013 v 14:40 | Víla | O mněKomentáře
Neskutečně ti rozumím. Shodou náhod, něco podobného řeším taky. Taky jsem se změninila a vím jak nejistý a děsivý je, když si člověk uvědomí, jak se změnil. Taky něco takového řeším, no. Je mi trochu líto, že už nejsi Víla a musíš být realista, protože ačkoliv se snažím trochu držet nohama na zemi myslím, že přežít taklhe tady nejde, pokud je člověk dost uvědomělej, anebo byl snílek dřív. Pokud tě mění tvůj přítel a ty se pak cítíš takhle... já nevím, možná není ten pravý? Jestliže jsi byla spokojenější jako Víla a nezníš, že bys teď byla nějaká šťastná, tak možná je třeba se rozhodnout jestli chceš tohle a vzdát se snů, anebo být jako dřív ale musela bys něco opustit a věci razantně změnit. Asi je to na tobě.
Je to tvůj život, ale rozhodni se, co chceš a prostě si běž za tím, a na nic nehleď. Hlavně, abys byla šťastná a taková, jaká chceš být.
Hm. Já měla teď takovou nepěknou krizi, která se jmenovala Můzra. Předtím jsem z tohohle blogu (Venduleee) odešla a založila si právě Můzru. A po čase mě to prostě začlo štvát, měla jsem pocit, že sama sebe svazuju, že je to všechno nějaký špatný, že je svět najednou strašně šedivej, že jsem jiná, že některých situací se nedokážu tak úplně zbavit, dokud tam zůstanu. Taky jsem byla schopná vyjmenovat pěknou řádku problémů, které jsem k sobě, tedy tehdy vlastně k Můzře, připoutala. Prostě ať jsem se snažila jak jsem chtěla, nebylo to ono. A pak mi došlo, že nejenom že to nechci, ale že to ani nemusím chtít. Docela mi pomohl tvůj článek o tom, jak do školy jdou duhové děti a vycházejí z ní šediví dospělí v sacích, byť s tím souvisel jen úzce. A tak jsem si řekla, že se vrátím zpátky na starej blog. A taky že pustím všechno, co mě tíží, aspoň víc, než je normální a než by mělo. A tak jsem to pustila a přestěhovala jsem se. Možná to zní trochu komicky, ale blog pro mě znamená docela hodně a prostě je tak nějak provázaný s tím, čím se cítím být.
Nevzdávej to. Zkus vymyslet něco podobnýho, co by tě mohlo vrátit zpátky, pokud teda zpátky chceš. A nedívej se na nic černě, protože přes takový brýle nic nemůže být barevný. :)
Najhoršie na celom živote je pochopiť samého seba. Ak pochopíš seba, tak aj ten ostatok začne do seba zapadať a nebudeš tak chaoticky sama seba hľadať. Som staršia od teba a občas si prídem ako čistý pubertiak. Dopúšťam sa chýb, utekám za problémami až do krajnosti, na dno, kde sa snažím lapať po vzduchu... ale ono to takto stále nie je...
Možno teraz si takáto a o mesiac, rok budeš znova iná.... možno nájdeš zmysel, ktorý teraz bezradne naokolo hľadáš. :)
poslední rok přemýšlím o tom samém. Děsí mě, jak strašně moc jsem se změnila. Dřív jsem dokázala snít, fantazírovat, všechno jsem si představovala uvnitř sebe... teď se nezmůžu skoro na nic. Přijdu si strašně prázdná a vážně mě to štve, protože nechci být v tomhle směru dospělá. Nechci být racionální a logická, uváznout v rutině běžných dnů... opravdu mě to děsí a chtěla bych být v některých věcech taková, jaká jsem byla třeba před 5 lety...
[1]: ... dík
[2]: Já šťastně nezním nikdy :D Jestli je pravý nebo levý, to se ukáže až časem. Rozhodně mě naučil zodpovědnosti, kterou mi předtím nikdo neukázal. Zní to sice pořád, že si na něj jen stěžuji, ale ty pěkné věci mu říkám do očí. Jen to horší raději ventiluji tady. Navíc se změnily všechny okolnosti. Musím se pořád učit a při pamatování si vzorečků do statistiky a podobně není fantazie vítaná. Školu a Milého jsem si vysnila. Ale abych mohla být zpátky taková, jakou jsem se měla ráda, musela bych se zamknout někde ve sklepě, seknout se školou, opustit milého, přestěhovat se zpátky k rodičům (protože zamčená ve sklepě bych neměla jak vydělávat) a to je ještě horší možnost.
[3]: Jsem ráda, když si díky mým článkům člověk něco uvědomí. A jsem ještě radši, když je to kvůli takové maličkosti, protože mě neskutečně těší, když lidi přemýšlí :)
Černě se nedívám, brýle mám modrý :D Už jen proto si pořád říkám, že by mi mohly pomoct lítat v oblacích. Přemýšlím pořád co bych musela provést, abych byla zpátky snílek. A třeba mě jednou něco i napadne. Něco, co změní mé myšlení.
[4]: Snad najdu :) Děkuji za povzbuzení.
[5]: Dospělost je hrozná věc. Nejhorší je, že když se to člověk jednou naučí, už se nedá vrátit zpět.
Supr článek. Po dlouhé době jsem si zase dobře početla.
Ráda bych tě pozvala k sobě na blog, kde právě probíhá giveaway : http://dullsinea.blogspot.cz/2013/04/jarni-giveaway.html.
Potěší mě, když se zúčastníš.
Hezký den
Dullsinea
[6]: A to je dobře, tak lítej, protože lítání je skvělý.
K odpovědi na pátý komentář: A já věřím, že nic není nemožné, že i vracet se dá, ikdyž sice ne úplně úplně, ale stejně dá, a všechny cesty jsou otevřené. A hlavně 'Always look on the bright side of life'. :)
Máš pěkný blog! :D