close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

duše slečny Mai

20. června 2013 v 22:10 | Víla
Pořád klikám mezi dvěma posledními fotkami na facebooku. Na té první je holka s čenými vlasy, černým tričkem oblíbené kapely. Na té druhé je o poznání jiná slečna. Blondýnka s melírem v červených šatech. Ta první fotka je rok stará. Ta druhá je focená pár hodin zpátky.


To se tak stane, když máte chuť od základu změnit svůj život.
Všechno je nějak. Zmatené.
Chtěla bych seknout se školou. A ne neříkám to proto, že se mi nechce učit na zkoušky příští týden. Říkám to proto, že ta škola je úplně o něčem jiném než jsem čekala. Chtěla jsem pomáhat lidem a ne se šprtat pojmy. Nesmyslné pojmy.
Chtěla bych seknout se vším.
Nemám ráda lidi.
Baví mě krást názvy svých článků různým skupinám. Vlastně ne jen názvy. I texty.

Bolesti, úzkosti nemůžou být veselé. Úplně na konci sil, města, bytu i postele...

Chci psát nesmyslné věty. Potřebuju to...
Něco mi rve srdce zevnitř.
Hm. Blondýna. Vlasy barvy pochcané slámy. Tak nějak..doslova.
Nedopočítám se, když se snažím zjistit, kolikátý den mě bolí břicho a hlava. A k doktorovi za 14 dnů. Nějak se bojím. Vím, totiž, že "něco" je špatně.
Uklidňující a zároveň znepokojující je, že když si myslím, že mě bolí slepé střevo a začne mě to najednou píchat i na druhé straně, slepé střevo to být nemůže.
Všimli jste si doufám, že jsem hypochondr.
Hormony mi skáčou závratnou rychlostí. Chvíli bych všechny zulíbala a za okamžik ječím, protože mě serou maličkosti. A pak se zase směju.
Nechci zánět spojivek.

Chce se mi nadávat. Proč? Proč tak mladej? Nemůžou nejdřív umírat staří lidi?
Pocity jak žiletky, žiletky mý baletky.

Miluju divný kapely. Psí vojáci, Chiki-liki-tua, Umakart, Bez ladu a skladu. The plastic people of the universe. Post-hudba,... Miluju alternativní skupiny. A doufám, že si teď všechny hezky poslechnete a řeknete, že je milujete taky.
Je mi trapné mít stejný vkus jako můj bývalý učitel. Je mi trapný lajkovat mu každé video, které na svůj profil přidá. Ale je to vzájemné. Mám ho ráda. I když mě celej gympl sral.

Obarvit se a přestěhovat se nestačí.
Chci sko(n)čit.
Už zase.
A ne naposledy.

Vždycky mi říkáte, jak se na vás můžu obrátit, až mi bude smutno. Až to budu potřebovat. Pak si všichni najdete holku a mě necháte samotnou.
Proč?

Napsala jsem tady celý odstavec vět, které smysl dávaly. A pak jsem to smazala. Protože to nemá cenu. Protože se nebudu ponižovat. Tak tedy jen jedna věta. Dvě.: Asi jsi mě zklamal. Škoda, že tě to nemrzí.

Ale já vám to všem přeju. Jen si myslím, že by to, že se zamilujete, nemělo hned znamenat, že se na ostatní "kamarádky" vykašlete. Kamarádky v uvozovkách, protože co to vlastně kamarádství znamená, že...

Zjistila jsem, že Princ a Milý jsou si až nápadně podobní. Ne vzhledem. Vyholenej versus dlouhovlasej se nedá rovnat. Ale povahou. Jako vejce vejci. Nakonec mám asi přece jen něco, čemu se říká typ. A je to teda pěkně na hovno typ.
Deprimující.
Jako celej život.

Ale prej jsem krásná. Díky. Aspoň TY se snad nemáš v plánu zamilovat. Nezklam mě.
Blonďatá vypadám více vílovsky.
Nesnáším blondýny.

Půjdu spát.
Možná je na mě jen velké horko/zima/deštivo. Doplňte dle libosti podle ročního období.
 


Komentáře

1 the Wave the Wave | Web | 20. června 2013 v 23:33 | Reagovat

U nás by ti bylo vedro... Ale nevím, jestli by to na tvém rozpoložení něco změnilo. Asi ne.

2 Sentencia Sentencia | Web | 21. června 2013 v 16:35 | Reagovat

včera jsem byla v brně a vzpomněla jsem si na tebe, co asi děláš a jak se máš a jak se ti vede v novém bytě... koukám, že asi nic moc :( to mě mrzí, ale nevím, co víc ti k tomu napsat, když pořádně nevím, co se děje, i když z článku se dá ledasco odtušit... drž se. věř tomu, že bude zase líp, i když je teď všechno na pytel..

3 víla víla | 21. června 2013 v 20:04 | Reagovat

[2]: Co se stalo? Přestalo mě bavit žít :)

4 sam sam | 27. června 2013 v 16:37 | Reagovat

"Jen si myslím, že by to, že se zamilujete, nemělo hned znamenat, že se na ostatní 'kamarádky' vykašlete."

Takhle se většinou chovají ženské, milá vílo! Jsou i takové, co nosí kalhoty a mezi nohama jim cosi visí a kinklá se. Holkám v sukních se tohle odpustí. Ty v kalhotách by měly zvážit operaci. Dost možná jim něco přebývá, co sice často používají, ale muže to z nich ještě věru nedělá! ;-)

5 víla víla | Web | 27. června 2013 v 23:51 | Reagovat

[4]: Jsem ráda, že jsi se tady zase objevil.

Já jsem se kvůli svého přítele NIKDY na žádného kluka nevykašlala. NIKDY. Raději jsem se s Milým pohádala, než abych zradila kamaráda. Proto mě tak štve, že mi to udělalo hned několik rádoby kamarádů najednou. Ano souhlasím s tím, že to nejsou muži. Ale co s tím můžu udělat? Smířit se, že ve svém životě natrefím jen na samé imbecily? Smířit se, že pokaždé když si někoho oblíbím, tak mi zmizí jako pára nad hrncem? Už mě nebaví se dál snažit všechno zachraňovat a být jako poslední šance pro ty, které holka odkopne. Nechat je vyřvat se na mě. A pak jim pomoct do nového vztahu, aby mohli zase zmizet...Já už nemůžu..

6 sam sam | 7. července 2013 v 1:30 | Reagovat

[5]: [5]: No, mohou nastat situace, kdy tě kamarád jen využívá, a pak není žádnou ostudou se na takového závisláka na nějaký čas vykašlat. Ovšem i to lze udělat bez ztráty květinky a sice třeba tak, že se mu pokusíš vysvětlit, že nekašleš na něj osobně, nýbrž akorát nejsi s to vydejchat stav, v němž se momentálně nalézá. Ten rozdíl by mu měl dojít posléze, dá-li se zas dohromady.

To, že někdo druhý nedrží slovo, nesplní slib, je sice smutné, ale člověk by se měl zaměřit hlavně na to, aby nezrazoval sám sebe. Když tě zklame někdo blízký, tak to bývá na pár okamžiků značně bolestivé, ale zas není to věc, která by se dala jakkoliv přímo ovlivnit.

(Ani nevím, jestli jsem tu dnes písmenka nakladl jako vzkaz pro Tebe, či mám spíš potřebu si sám pro sebe opakovat něco, co je mi sice teoreticky jasné jako facka, ale v praxi se pak stejně vztekám, urážím či fňukám, jak jsem zase komusi naletěl. Vím však, že kdybych své "iluze" jednou ztratil a přizpůsobil se, v ten samý okamžik bych zemřel, byť bych třebas přežíval dálší desítky let.)

7 víla víla | Web | 7. července 2013 v 21:55 | Reagovat

[6]: Něčím takovým jsem se jednoho snažila naučit chovat se ke mne hezky. Říci mu, co mi vadí a podobně. Pomohlo to do chvíle, než se k jeho slečně vrátil. A zase jako by zapomněl, že někdo jako já existuje.

Ale to jsou vždy jen chvíle. Kdy to bodne a zamrzí. Pak je to zase fajn.

Píšeš možná zároveň pro mne, a zároveň pro sebe. Ale neděláme to tak vlastně všichni? Nevidíme v problémech ostatních ty své? A neříkáme ostatním lidem své zkušenosti proto, abychom se třeba sami ujistili, že jsme tehdy jednali správně? :)

Teorie je jednoduchá. Na té není co pokazit. Praxe je od ní diametrálně vzdálená. Ale nebylo by to nudné chovat se tak, jako se očekává? Jaké by pak lidi měli problémy? Co by celé dny dělali? Vždyť by všechno vyřešili správně... A i když po tom toužím, tak vím, že by to byla nuda.

8 sam sam | 8. července 2013 v 2:44 | Reagovat

[7]: Dovoluji se domnívat, že by to nebylo až tak nudné. Lidé mají daleko k dokonalosti, vždy budou nějak chybovat, špatně se rozhodovat, ale měli by vedle toho mít schopnost si své nedostatky a omyly uvědomovat. Mít vědomí sama sebe a snažit se o sebezdokonalování.

Potkávám lehkovážné, kteří ve svém životě usilují dle mého o špatné cíle, ale to jejich věc, jen se navzájem míjíme. Pak se setkávám s takovými, kteří jsou mi názorově blízcí, ale stejně jim cosi chybí. Většinou se na ně nedá moc spolehnout a to mne pořádně dere, když je toho už moc. Avšak i nad to se povznést, mávnout nad tím rukou a nikoho kvůli tomu nezatracovat. Značně pitomý se to stane akorát v případě, když jsem se do někoho "trošičku" zamiloval. Sice se to pak časem srovná, ty osůbky se mi po nějaké době vrátí jako kamarádky, ale ...

No, tuhle jsem přemítal, jestli by mi nebylo o hodně líp, kdybych svedl tyhlety svý lásky střídat jak ponožky. :~)

9 víla víla | 11. července 2013 v 23:06 | Reagovat

[8]: A jak poznáš, který cíl je správný a který špatný? Já v tom mám zmatek. Mé cíle se ještě pořád často mění. Ten hlavní ne. Ten je pomáhat. Ale ty menší cíle. Ty se mění.

Nespolehliví lidé. Hm. Na ty natrefuji nejčastěji. A ty umí poblouznit tak nějak...nejlíp. A střídat je, nebyl by tohle ten "špatný" cíl? :)

10 sam sam | 18. července 2013 v 18:46 | Reagovat

[9]: Nazdar! :-)

Hmm, pravda, hlavně bych neměl ty druhé hodnotit. Je těžké se tomu vyhnout úplně, neb v běžném životaprovozu skoro každý rozlišuje na jemu sympatické a nesympatické, případně tak nějak neutrální osoby.

Např. dívka, do níž jsem byl bláznivě zamilovaný, si někoho našla, mně dotyčný přišel na první pohled jako samolibý floutek a děvkař. Pravděpodobně takový tak trochu i bude, ale tím pádem jsem pak už nebyl schopen vnímat zbla nic jiného, co by jej mohlo postavit do jiného a daleko lepšího světla. Vlastně to byla ode mne jakoby "normální" žárlivá reakce i vzhledem k tomu, co se odehrálo předtím, ale nijak jsem si tím nepomohl. Naopak jsem se ještě dost týdnů užíral nad tím, jak je ten svět nevděčný...

Čili ony "špatné cíle" de facto ani nejsou, pokud se někdo vyloženě bezohledně nesnaží získat cokoliv na úkor jiného. Začne-li mi kupříkladu někdo vykládat, jak je jeho životním snem mít mít vilku s bazénem na předměstí, obrovskou televizi a dva bouráky v garáži, mohu se mu kvůli tomu pošklebovat či ho mohu začít poučovat, že by měl radeji věnovat svou energii projektu ekofarmy. A nebo ho mohu přijmout takový, jaký je - sice pošetilec, ale zároveň i ten samý člověk jako já. No, a až na vyložené psychopaty nakonec všichni lidé touží hlavně po uznání a lásce, takže jediný správný způsob, jak je mít možnost ovlivnit (nikoliv změnit k obrazu svému!), je ten poslední uvedený. Stejně se pak ale nevyhnutelně člověk velmi často zklame v očekávání, avšak má-li nějaký ten svůj "hlavní cíl" a vytrvalost za ním stále jít, mělo by ho to ochránit.

(Tuhle teorii mám promyšlenou i potvrzenou, ale držet se ji neochvějně je obrovskej kumšt. Za vším hledej jakous ženu!! Co bychom si bez nich ale počali, že? ;-)

11 sam sam | 18. července 2013 v 21:43 | Reagovat

A střídat je, to bych si věru moc nepomohl, jo jo. Jen se podivuju nad tím, že mi lidé, které znám a umí to, připadají tak nějak celkově šťastnější. Ale dost možná mne zdání klame a navíc se tak zase dostávám k tomu srovnávání se s někým, což je ze své podstaty špatně.

12 víla víla | 21. července 2013 v 15:18 | Reagovat

[11]: Hodnotí každý každého. Nikdy se tomu úplně vyhnout nedá. Ale taky není úplně dobré stát si pořád za tím stejným názorem a nesnažit se ho změnit.

Než si přítel začal se mnou, miloval se s jednou slečnou. Ona chodila s jeho kamarádem, ale sváděla ho, jako by byla nezadaná. A když si přítel našel mne, začala mu dělat scény a přede mnou ho jen pomlouvat. Nechápala jsem proč se chová jako kráva a neměla jsem ji ráda. Pak se mi naskytla příležitost bydlet s ní. Řekla jsem si, že buď ji zabiju nebo její úmysly pochopím. Všem, kdo nás dvě znaly, spadla čelist, při té novince. No a po roce společného bydlení se z nás staly kamarádky. Trvalo mi to. Ale povedlo se. Nakonec jsme se do ní vžila, pochopila jsem, proč mi tak ubližovala, že to vlastně nemyslela zle, jen je trochu jednodušší v té duši, i když inteligentnější než já.
Vždycky když mi není do zpěvu, tak si říkám, že přece musím být dobrý člověk, protože kolik lidí by ji raději jen odsoudilo a nesnažilo se ji pro vlastní pohodlnost pochopit. A pak si říkám, že třeba vůbec nejsem dobrý člověk, ale pěkně naivní, že je to třeba opravdu vypočítavá mrcha, která mi ubližovala úmyslně. Kdoví. Ale ta první myšlenka vyhrává.

A nemyslím si, že ti lidé, kteří partnery střídají jako ponožky, že by byli šťastnější. Možná na okamžik, ale rozhodně ne dlouhodobě. Aspoň takhle to pozoruji já ve svém okolí. Jsem mladá. Hloupoučká a naivní. Ale copak nedospěje většina lidí k tomu, že se chce k někomu domů vracet? :)

Mluvím zmateně a odbočuji od témat, že se v tom sama začínám motat... Tak se za to omlouvám, ale dlouho jsem neměla tu čest mluvit s někým, kdo ví, co říká, takže jsem nějak přestala umět vést dialog :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama