close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Panenku bodni, ji to nebolí

4. června 2013 v 23:31 | Víla
Náročný den.
Nejprve jsem chtěla napsat... A já vlastně ani nevím. Původně jsem asi nechtěla psát nic. Potom jsem chtěla napsat příběh. Pak jsem se chtěla učit. Potom jsem chtěla zmínit, že mi profesor řekl, že jsem hrozně hloupá...

A teď je večer a já mám plnou hlavu pocitů a nevím. Netuším, co dál.




Podepsala jsem smlouvu. Už je ze mně zase Brňačka. A nikdo to neví. Neřekla jsem to vůbec nikomu. Až potom... Milému. Jen tak. Že se od něj stěhuju. A on na to.. Nic.

Nevím, co to znamená. Nevím, jestli to bude konec. Jen vím, že.. Že sedím u počítače a nic necítím. Žádný vztek, zášť, smutek ani úlevu. Prošla jsem si dnes už všemi fázemi. A teď... Nic. Prázdno. Děsí mě to.

Nevím, jak to řeknu rodičům, že budu bydlet jinde. Zase. Přelétavá nymfí duše. Víla prostě neumí žít na jednom místě. Víla chce být volná...

Musela jsem tady dát písničku. Která mi pořád hraje v hlavě. Pořád.

Poranění andělé jdou do polí.
Stěhovaví lidi ulítaj.
Panenku bodni jí to nebolí.
Svět je mami prapodivnej kraj....

Vyslechla jsem si plno škaredých vět. Řekla jsem ještě horší. A nakonci jsem sdělila něco. Co nepochopí, co mělo znamenat. A já vím, že to nepochopí. Ale měl by. Protože to nejvíc vystihovalo mou duši. Srdce. Vše...

Když nad tím přemýšlím, strašně to bolí... Všechno...

...Za zrcadlem nezkoušej si lhát...

Občas chci být muž. Chci vědět, co chci. A chci se chovat, že vím, co chci. Nechci ubližovat jemu a zároveň sobě. Jenže to stejně dělám. Protože už jsem taková. Protože jsem strašná. A protože si nezasloužím, aby mě lidi učili, co to znamená láska...
...Miluji tě, chci tě, to ti přísahám...

Chtěla jsem napsat, že už nemůžu. Ale já můžu. Můžu všechno dokud tady jsem. Jen už prostě nechci. Nechci kluka, protože nejlíp mi bylo s tou mou ženou, která mě chápala. Nechci chodit do školy, protože mně pak ti debilní arogantní profesoři urážejí. Ale to, že pocházím z rodiny z učňáku a nemám IQ 130 prostě neznamená, že já na to nemám. Nechci být ničím uvázaná a přitom mě váže tolik věcí. Chci vypadnout. Odjet na rok do Londýna a utřídit si myšlenky. Mezi cizími lidmi. Jenže mi brání hrozně moc okolností. Ale když to rok vydržím, tak to bude super, protože opravdu budu moct odjet. Nechci se také omezovat v jídle jen proto, že je mi ze všeho špatně. Nechci pořád kýchat z alergie. Chci si vytrhnout duši a poslat jí expresním balíkem do ztracena. Chci, ať mi nikdo neradí, co mám dělat. Ať mě prostě jen pochopí, řekne mi, ať se vzchopím a přítelsky mě poplácá po zádech. Nebo mě třeba praští po hlavě.

Chci uvěřit v to, že se ta černá duše přece ještě pořád může vrátit na stranu dobra....

...Chtělas padnou do hrobu a spát...

Jedna z těch normálních doktorandek na škole mi řekla větu, která mě dostala. Kam? Nevím, domyslete si to. Ta věta zněla: "Tak moc toužíš být sama sebou, že se nemůžeš vymanit z iracionálních přesvědčení o tom, kdo vlastně jsi."

Tak kdo teda jsem? Jak to mám zjistit? Normální lidé to už po dvacítce přece dávno vědí....

Prosím, pomož mi. Já při tobě taky stála, když jsi to potřeboval...
 


Komentáře

1 Stranger_in_darkness Stranger_in_darkness | Web | 5. června 2013 v 0:09 | Reagovat

Nevědí a na iracionalitu doporučuji LSD nebo holotropní dýchání, samozřejmě za asistence zkušeného terapeuta.

2 Moss Moss | Web | 5. června 2013 v 3:19 | Reagovat

Nerad to píšu, ale máš zkreslené informace.. Za prvé definovat normalitu je velmi složité.
A většina lidí kolem 20 a po ní, neví, kým je. A hodně lidí to neví ani po 30, či 40.

Ale.. Člověk si to může ujasnit, musí se totiž pozorovat, kontrolovat, hlouběji o sobě přemýšlet, srovnat si to. Ovšem chce to hodně času, hodně práce a především i určitý smysl pro vyrovnanost.

3 paranoea paranoea | 5. června 2013 v 8:55 | Reagovat

Vílo Vílo, tomu přece sama nevěříš. Par za měsíc zazvoní dvacetdvojka na dveře a ví ještě méně než ty.. normálnost se dnes už nerodí.. *smích*

4 mengano mengano | E-mail | Web | 5. června 2013 v 9:03 | Reagovat

Ta věta má smysl.
Čím víc budeš dumat o tom, kdo vlastně jsi, tím hůř se ti na to bude přicházet.
Je tak moc důležité přesně tohle vědět?

5 Sentencia Sentencia | Web | 5. června 2013 v 9:18 | Reagovat

Mně bude 23 a ani zdaleka nevím, kdo jsem  a co se svým životem vlastně mám dělat. Už od základky se všechna moje rozhodnutí tak nějak... vyvrbila sama, byla po ruce a já vlastně ještě žádné zásadní dělat nemusela. Poslední měsíc, dva, taky pořád dumám nad tím, kdo vlastně jsem, co bych chtěla dělat, kde být, kam jet... jenže stejně jako tebe, mě tu vážně hodně věcí...
Neboj se, bude líp... sice ne hned, ale bude. Drž se!!!

6 Luné Luné | Web | 5. června 2013 v 9:49 | Reagovat

Jenom, když bude duše volná, a přitom stále uvnitř těla, nebude hrát žádné divadelní představení, tehdy sama sebe pozná pod paprsky slunce i pod šátkem úplňkové luny.
Věřím v tebe, že to zvládneš.

7 Veroniqué Veroniqué | Web | 5. června 2013 v 10:33 | Reagovat

Zajímavé.
Včera jsem se cítil stejně.
Včera jsem poslouchal tu samou píseň.

8 Venduleee Venduleee | Web | 5. června 2013 v 21:51 | Reagovat

Chápu tě, přestože mi není tolik jako většině z vás tady. Poslouchám. A taky věřím, že se z toho dostaneš.

9 víla víla | Web | 10. června 2013 v 11:03 | Reagovat

[1]: Nějaká rada, kde bych LSD sehnala? :D

[2]: Čím víc přemýšlím, tím míň vše chápu. Tímhle to není...

[3]: Jenže když nepočítám ty blogové lidi kolem, tak v realitě potkávám všechny vyrovnané lidi, kteří ví, kdo jsou, co chtějí a kam směřují...

[4]: Samozřejmě, že ta věta má smysl. Jinak by mě nedostala tam, kam mě dostala. Jak moc je to důležité vědět? Momentálně úplně nejvíc...

[5]: To je právě to... Ta rozhodnutí se dělala sama. A teď? Když o všem musím uvažovat já... Je to špatně.

[6]: A jak to udělat, aby duše byla volná?

[7]: Je to pěkné, když v tom člověk není sám. A sobecké, když to řeknu takhle naplno.

[8]: Možná právě proto, že jsi mladší, tak to chápeš taky. Děkuji, že posloucháš. To potřebuji nejvíc.

10 sam sam | 7. července 2013 v 1:45 | Reagovat

Učitel, který řekne svému studentovi, že je hloupý, jest blb, který se totálně minul povoláním. Dobrý učitel se totiž pozná tak, že svého žáka namotivuje minimálně k takovým výkonům, k jakým má dotyčný předpoklady. A skvělý učitel svede ještě víc...

11 víla víla | Web | 7. července 2013 v 21:59 | Reagovat

[10]: Učitel by neměl být náladový. Ale je to přece jen také člověk. Na druhém pokusu s jiným vzezřením mi řekl, že jsem nejlepší studentka, kterou za celý semestr viděl. Třeba to byla negativní motivace co na mě provedl. Nakonec jsem mu přeci chtěla dokázat, že nejsem hloupá, ale jsem dobrá. A povedlo se.

Skvělého učitele jsem potkala jen jednou. Motivoval a donutil mě zajímat se o obor, který se mi zpočátku vlastně vůbec nelíbil. ¨

Jen je trochu smutné, že jsem prošla prvním i druhým stupněm ZŠ, gymnáziem, dvěma lety na vysoké a toho Pana Profesora jsem potkala až právě tady... Vlastně je to hodně smutné.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama