close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

mesic svitil, jako by se nic nedelo

18. ledna 2014 v 6:13 | Víla |  Trápení a radosti všedních dnů
Pres den stastna, v noci... jina. Ty moje vylevy tady absolutne nevypovidaji o tom, jaka ve skutecnosti jsem. Kdo by z tohohle blogu rekl, ze mam zachvaty smichu z kazde prkotiny a valnou vetsinu dne mam na tvari usmev? Nikdo. Proc? Protoze sve radosti sveruji radeji realnym pratelum. Pod maskou anonymity do vas vsak muzu cpat veci, ktere me tizi. Proc? Protoze mam povahu takovou, ze ty realne tim zatezovat nechci. Takze az mi tady zase nekdo uzasne a skvele anonymni, pod prezdivkou obsahujici jedno pismeno, napise, ze se nemam litovat, protoze to nikoho nezajima, byla bych rada, aby vedel, ze zbytek dne jsem tady pro ostatni, proto potrebuji aspon tu svou soukromou litovaci minutku na svem blogisku.

Jo a vy co nemate radi przneni cestiny, tak vy to taky radeji nectete. Na mobilu se mi pise zle. Hodne zle....



Je rano. Skoro sest hodin. A ja chci spat. Nejde to. Do postele jsem ulehla ve tri. A od ty doby jsem se jen prevalovala. Obcas bych potrebovala zastavit tok myslenek. Psychicke procesy. A v potrebnych chvilich bych se mela zacit chovat dospele...

Vecer jsem se pohadala s byvalym. Tri roky jsem ho prosila, aby prestal kourit aspon prede mnou. Stejne dlouhou dobu jsem zadonila, aby se mnou sel na diskoteku. Jeho odpoved? Ne! Pokaždé to same ne a pokazde jsem pak vzlyky a slzy dusila do polstare. Rozejdeme se. A olalaaaa najednou si Lukasek muze prestat kourit. A v pohode. No problem. A diskoteky? Denni chleba. Jsem nastvana na sebe. Ze jsem takova krava, ze jsem mu za to nestala a ted to dela. Provokuje mne. A ja nejvic lituji slecnu, ktera s nim potencionalne bude chodit. A on ji pak rekne: Ne! Ja na diskoteky nechodim! ... mne totiz tohle udelal. A ja krava s nim ztratila takovou dobu. Nenavidim ho. Fakt ho desne nenavidim za to, jak mi ublizil.

Pise mi a popisuje, jak si tam nějakou sbalil a sukal ji. A ja nevim co je adekvatni reakce. Tak to proste ignoruji. A uvnitr si rikam, ze je dobrej. Ja s K. jeste sex nemela.

Mne je tak nejak... nevim, jak bych to mela nazvat. Neklidne. Cela se klepu jak bych mela Parkinsona. Nedokazu se poradne soustredit a mam takovy divny pocit, ze se bojim, ze kazdou chvíli omdlim. Vzala jsem si hořčík a malem jsem se s tim praskem zadusila, takovej mam v krknu knedlik, ze mi ani polknout nejde. Psychosomatika. Jakej to byl segment? Ten co rika, ze musim drzet jazyk za zuby. Ze to nemuzu prekousnout....

Mam zadelane zaluzie a stejne mi do oci sviti mesic. Dneska se spat uz asi nebude...

S K.jsme vecer prisli na to, proc se od devatenacti let bojim tmy. Jo to je vlastne taky duvod proc se klepu. Jsem jak male dite a bojim se vlastnich stinu. Usinam u zapnute a nacasovane televize s vypnutym zvukem. V Brne mi diky bohu sviti do okna poulicni lampy. A dneska nam praskla zarovka na chodbe u toalety. A mne je zatezko udelat ty tri kroky v poloseru ze svetla z vedlejsi místnosti. Chodim tam s baterkou a stejne se klepu strachy. Paranoidni debil. Vsude mame zamknute. Hlavni dveře, garaz, a oboji dvere uvnitr bytu-ty v mistnosti od hlavniho vchodu i od garaze. A ja se stejne bojim. A proc jsem se takhle zacala bat az v devatenacti? Protoze kamkoli jsme s Lukasem v noci sli, bafnul na mne. Vylekal mne. Rekl mi, ze za nami nekdo jde. A smal se mi, kdyz jsem mu pevneji stiskla ruku, kdyz v dalce zastekal pes. On mne proste naučil se bat. A ja se to neumim odnaucit. Racionalni zduvodneni, ze se mi ve tme nemuze nic stat selhava. Proto se tady tesne po seste rano klepu strachy a nevolnosti.

Tak nejak nevim jestli mam jit spat nebo to definitivne vzdat a zapnout si notebook. Asi jeste zkusim usnout. Treba se to povede. At se zase muze probudit slecna s usmevem na tvari, ktera druhym prinasi jen radost.
 


Komentáře

1 sam sam | 19. ledna 2014 v 22:07 | Reagovat

Trocha lidové psychologie. Pokud si dal práci s tím, abys byla informována, tak kouřit de facto přestal kvůli Tobě. To samé v bleděmodrým s chozením na disko. Chce Tě tím sice nejspíš opravdu nasrat, ale zároveň Tě tak (minimálně podvědomě) volá zpátky. Šoustáním si napravuje sebědomí z rozchodu a ví-li, že někoho máš, snaží se s Tebou srovnat krok. Lekačky v devatenácti se mi jeví být poměrně slabým důvodem k panickému strachu ze tmy. Možná to tak vskutku je, možná v tom hraje roli cosi ještě hloubš v Tobě, co skryváš sama před sebou čili vytěsňuješ.

Dostanu zápočet?

2 Víla Víla | Web | 20. ledna 2014 v 2:22 | Reagovat

[1]: Zápočet neudělen, chybí zakotvení v teorii :))
A důvody proč se bát tmy jsem prošla vážně všechny, skryté i ty zjevné. A ať přemýšlím jak přemýšlím, pořád mi vychází ty naše opilé návraty domů a věty: "Dělej, někdo jde za náma...baf!". V té době, kdy to začalo, se nestalo nic jiného, proč bych se měla bát. Nic co bych v té době skrývala a vytěsňovala... A vlastně má fobie z pavouků vznikla taky tím, že jsem se jich párkrát lekla... Asi jsem nějakej lekavej typ a bude to mít souvislost s něčím, co se mi stalo v raném dětství? :D Musím se doma zeptat... :D

3 Zombák Zombák | E-mail | Web | 23. ledna 2014 v 16:52 | Reagovat

Těmi diskotékami ti udělal službu...asi jedinou, jak to tak čtu.

4 Víla Víla | Web | 23. ledna 2014 v 16:54 | Reagovat

[3]: Já chtěla na rockové diskotéky u nich v obci. On teď jezdí do klubů na takové ty diskotéky s malými holkami. Na takové já bych nechtěla :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama