Březen 2014

krokodýl ten se má

31. března 2014 v 15:28 | Víla
ten má hubu plnou zubů.

Střídavě oblačno

26. března 2014 v 17:11 | Víla |  Trápení a radosti všedních dnů
Každý den je jiný.

Jeden den svítím jako sluníčko.
Druhý den se toužebně koukám na okno a přemýšlím, jak by všechno bylo jednodušší, kdybych skočila.
Třetí den se usmívám....

štěstí se otočilo tváří k té mé

15. března 2014 v 19:08 | Víla |  Trápení a radosti všedních dnů
Zkusila štěstí. Vyšlo to. A tak se pojede na Fixu do Prahy.
Jste na seznamu hostů. Ach, jak krásná věta.
Nestává se tak často, že by Víla vyhrávala. A teď se to podařilo.
A peníze za cestu? Ty se nepočítají. Stejně by tam jela.

Dva čtvrtky s miláčkem.
A pondělí bude taky.
Pořád tak moc šťastná.
Doteky. Líbání. Úsměvy.
Objímání.

Bude kytara. Bude brnkání.
Těšení se. Na to vztekání.

Pražáckej přízvuk je nakažlivej...

***
Jen jediné je špatně.
Do neděle mám odevzdat práci k souborné zkoušce. Nemám ani čárku. A žádný nápad. Prokrastinace. Se udělá samo. Hm.

Krásný smutný den

7. března 2014 v 0:27 | Víla |  Trápení a radosti všedních dnů
Poslouchat CD Fixy pár minut po tom, co se oficiálně objevilo. (Kupte si ho :P Je fakt fajn :D)
Usmívat se od ucha k uchu.
Tulit k vonícímu plyšákovi.
Na krku mít nový nahrdelník.
Na stole srdíčko z lásky.

Jet si jen tak na otočku kus světa. Protože mi tak hrozně chyběl.
Dva introverti, kteří nezavřou pusu a mluví i při líbání. Aby si stihli říct úplně všechno.
Spřízněná duše, které zapadá přesně do té mé.
Tančit si na autobusáku. Na ostatních cestujících nezáleží.
V metru si něžně opřít hlavu o jeho rameno, nenápadně si vrýt do paměti jeho vůni.

Kéž by ten úsměv nikdy nevymizel. :))
Tak jdu zase zavřít oči, přemýšlet o tom, jestli je vůbec normální milovat tak moc, a prožít ten den ještě minimálně jednou, ve snu.
Krásný smutný den. Krásný ve všem, co se událo. Smutný, protože všechno jednou končí. Ale co, budou přece další. :))