close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

nadějně

25. dubna 2014 v 21:14 | Víla |  Literární pokusy
Slunce zapadalo. Všude na nebi byly krásné červánky. Vzpomněla si na babiččina slova o tom, že rudé nebe značí vítr. Ale stejně se jí to nebe líbilo. Modrá je moc obyčejná. Rudé nebe je výjimečné. Jako… Jako ona.


Seděla vedle něj na lavičce, držela ho za ruku, a pozorovala, jak slunce padá níž a níž. Mlčeli. Tak se jí to líbilo. Slova jsou zbytečná, když se dva milují. Když je má západ slunce rozdělit. Každý i ten sebekrásnější den jednou skončí. Pokaždé stejně musí odjet. Rozloučit se. Přežít, že to tak hrozně bolí. Zvyknout si na tu dálku.

Ale zbývá tady naděje. Slunce, i když není vidět, stále svítí. Stejně jako se oni milují, i když jsou daleko. A pak nastane nový den. Rozední se. Slunce se znovu ukáže na východě. A oni se znova uvidí. Nemusí to být hned ten následující den. Ani ten po něm. Stačí mít tu jiskru naděje, že jednou ten den nastane.

Políbila ho. Pevně obejmula, a nechala ho nastoupit do posledního autobusu. Nepočkala, až se rozjedou. Nezamávala, neotočila se. Nechtěla, aby viděl, jak je smutná. A tak naprosto neromanticky při chůzi na tramvaj zapnula Skype a ocitla se v jeho blízkosti znovu…
 


Komentáře

1 myred myred | 25. dubna 2014 v 21:57 | Reagovat

Je to krásný. :3

2 Jan Stanislav Jan Stanislav | Web | 25. dubna 2014 v 22:04 | Reagovat

A tak Skype muze byt i romanticky ne? :-)

3 Sentencia Sentencia | Web | 11. května 2014 v 9:42 | Reagovat

moc hezky napsané. čiší z toho ta obrovská zamilovanost :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama