To Brno je mi nějak malé
19. dubna 2014 v 0:30 | VílaKomentáře
[1]: Když ví, kde bydlím, tak se hledám lehce no. Pepřák mám. Ale snad jsou mé obavy neopodstatněné a neublížil by mi.
Myslela jsem, že rozchod bude to nejhorší. Nevěřila bych, že to nejhnusnější bude ten strach z něj. Ten vztek kolik věcí na truc mi teď dělá...
Ach ti chlapi. Jsou s nimi jen problémy. -_- Hodně štěstí, fakt ho asi budeš potřebovat. Snad to bude lepší a v pohodě.
To mi povídej.. Brno je taková malá vesnice a v posledních měsících tomu začínám věřit. Štve mě to! Sice nevím, co ti přesně udělal, ale pokud jste se rozešli a odstěhovali od sebe.. chlapi jsou takoví a ať si klidně zůstane jaký je! Cítím z článku, jako kdyby ses přes ten rozchod nepřenesla. Proč to vůbec řešíš a nevykašleš se na to?
[5]: Já nevím. Myslím si, že jsem se přenesla přes rozchod, ale ne přes to, jak mi někdo říká, i po tolika měsících, že bych měla chcípnout a ať se těším, že se stěhuje za mnou...
Bloknu si ho na Skypu, napíše na FB. Bloknu ho na FB, napíše na ICQ. Bloknu ho na icq vytvoří si nový profil na Skypu...Neodepíšu mu, napíše na e-mail. Když neodepíšu ani tak, napíše na FB mému příteli. A takhle to jde pořád dokola. Takže já jsem z toho spíš zoufalá a jenom pořád doufám, že konečně najde holku podle svých představ a nechá mě na pokoji...
Já se přiznám, že v Brně se setkávám s hodně lidmi a hlavně s těmi, se kterými bych už se potkávat nechtěla, leč jak bych ti pomohla nevím, možná zkus být v kontaktu s kamarádkami, nezůstávat sama (nejen kvůli němu, ale i sobě) a ono to snad přejde, chlapi se přes některý věci přenášejí dost špatně :/
Trocha lidové psychologie. Chová se takto, poněvadž není dospělým jedincem, avšak takových se najde v populaci poměrně dost, dokonce i ve věkových kategoriích, od nichž se jakási tato vyzrálost už očekává.
Jedinou obrannou proti tomu je okázalá ignorance a trpělivost. A bohužel tedy i vyhýbání se "nebezpečnému" území a akcím, u nichž hrozí přímá "konfrontace". Dávat najevo svoji nasranost, případně i ten strach, je zřejmě to, o co pronásledovateli v tuhle chvíli (podvědomě) jde. Při minimálních podnětech i reakcích ho to dříve či později přestane bavit. Tipuju že nejpozději do roka skoro určitě, ale to odvisne i na druhu a míře možné patologie osobnosti.
V případě přímých, trvalých výhrůžek, nebo pokusů o fyzický kontakt v místě bydliště, ve škole, prostě na místech nikoliv neutrálních, ale jaksi ve Tvém prostoru, doporučuji povolat jako ochranku, která to dotyčnému vysvětlí, kamarády, případně úplně normálně PČR. Jsou bojové sporty kontaktní a pak takové ty více "duchovní", kde se trénuje více stínově než reálně. Třeba boxeři vydrží hodně moc, protože jsou zvyklí dostávat na budku. Trénovaného karatistu či aikidistu však zvládne kolikrát rozsekat na nudličky naštvané stréc, co sa vracá domó z knajpy.
To mě mrzí, ale je až obdivuhodné, že se v Brně dokážete potkat, pač já na známé narazim vždy max na hokeji nebo na hlavase ....
PS: skus si pořídit pepřák a nebo prostě soudně, že se k tobě nesmí přibližovat...