Moje hlava, to je mý prokletí
22. září 2014 v 22:10 | Víla | Trápení a radosti všedních dnůKomentáře
Já se v Tvé situaci zachovala nedospěle, bez rozumu a vyšlo to :) Nemám sice takové jistoty jako před tím, ale nemám ani takové deprese. Přeji ti hodně zdaru a neboj, zvládneš to :)
Pomatená šťastná mysl k uzoufání!
Jednou nahoře, jednou dole. Nejde být tak zhruba uprostřed. Zlatej střed zavání nudou ;-)
Četlas Veronika se rozhodla zemřít? Myslím, že by se Ti to líbilo :) Myslím na Tebe, hodně. A držím palce. A ozvi se, když budeš chtít, kdykoliv. :)
[5]: Už jsem si ji poručila k Vánocům :) Snad na to Kladeňáček nezapomene a koupí.. :D
A už je zase růžově.. Ono stačí mít tu naději. To pevně stanovené datum, že se uvidíme. A to o ozývání platí úplně stejně i pro tebe :))
[4]: Já to chci umět taky! Poskládat vedle sebe pět slov, které na první pohled vůbec nesouvisí, ale na druhý pohled dávají dokonalý smysl.
Někdy není hanba nechat si odborně pomoct. Ale myslím, že sama poznáš, kdy už k těm doktorům jít musíš.. Mně když bývalo smutno, tak jsem se oblékla do přítelové mikiny a procházela jeho fotky, pouštěla si videa, představovala si, že jsme spolu.. Buď ráda, že toho svého Kladeňáčka máš.. I když je tak daleko ;)
Verim ti ze to zvladnes, i kdyz to asi nepujde lehce... :))
"Ale raději budu žít takhle než bez něj."
Tohle jsem si říkala taky, tadá, jsem tu sama :-). "Ale" má jistou svoji váhu, která časem těžkne. Zkus si na to získat trochu uvolněnější "focus", fakt to pomáhá. A domněnky?
Ty jsou vůbec nejvíc nejhorší...
Zkus místo nich třeba tuhle ukolébavku:
https://www.youtube.com/watch?v=kadXf48umOc
Případně http://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8Cty%C5%99i_dohody .
Ale to možná znáš, nevím. Jen jsem se zastavila :-), ne, nejsem v žádné sektě, ale pocity znám, a myslím, že je fajn je občas sdílet.
PS: Optimisty nemám ráda, a už vůbec, ty sluníčkový ;-).
M.