close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Because I'm happy...

13. října 2014 v 2:09 | Víla |  Trápení a radosti všedních dnů
V rámci prokrastinace jsme si tady přečetla dva články, které jsem psala loni. První ze září a následně ten z listopadu. Je to vlastně rok. Rok, kdy jsem pořád ta nejšťastnější holka na světě.



Přesně před rokem jsem plánovala. Jak se rozejít. Jak se sejít. Jak jet do Kladna. Jak to nepokazit.

A mezitím vším plánováním jsem zářila štěstím. Protože mi každé ráno budily zprávy o tom, jak jsem se vyspinkala. Protože jsem každou noc usínala s přáním pěkných snů. Protože od toho probuzení až k tomu přání jsme si psali. O hloupostech. O sobě. O všem možném.

Vím, že to ode mně nebylo hezké zamilovat se, dokud jsem byla zadaná s někým jiným. Uvědomuji si to. Jenže já s ním byla tak hrozně nešťastná, že jsem už ani neměla sílu na to rozcházet se. Potřebovala jsem ten impuls, který by mi onu sílu dodal. A pak si mě našel Kladeňáček. Dodal mi odvahu. A sám byl rozumný. Sám mě zadanou nechtěl. Takže jsem před dvanácti měsíci kula plány, jak ten rozchod udělat. Aby mi neublížil. Aby jemu neublížil. Tak jsem mu dala poslední týden na rozhodnutí, jestli mě miluje, a jestli ano, tak ať mi to po třech letech vztahu řekne. Neřekl. Tak jsem se rozešla a rozjela se do města na druhé straně republiky. Do města, o kterém jsem věděla jen že: "Kladno, to je to město...," uhlí a Jágr.

Tak jsem tam před jedenácti měsíci přijela. S očekáváním, že si o mě pomyslí, že jsem slepice, nebude si se mnou mít co říct, a všechno to bude v prdeli. A taky s tím, že to možná bude úchylák, a fotky toho krásného kluka, co mi posílal někomu ukradl, takže raději s kamarádkou a jejím klukem za zadkem. :-D

Poprvé jsem ho viděla v autě, když kolem nás projel. Dech se mi zatajil a fakt jsem se hrozně bála, že se něco pokazí...

***

A teď tu sedím v jeho tričku, které jsem si tu drze nechala, když naposledy odjížděl. S plyšákem v ruce, který voní jako on. A připadám si jako dítě nebo pořádně zamilovaný blázen.

I když ta dálka někdy bolí...a to fakt hrozně... Tak mě u srdce hřeje, že i po roce od chvíle, co jsem to sem napsala poprvé, jsem pořád ta nejšťastnější. A to vlastně ještě mnohonásobně víc než jsem byla loni.

Moc si přeju...Vážně moc...Aby tenhle stav vydržel ještě chvíli :-)
 


Komentáře

1 Cleo Cleo | Web | 13. října 2014 v 8:09 | Reagovat

To ti moc přeju! :) Užívej si to a i když ti všichni budou trvat, že zamilovanost nevydrží věčně, ser na to a užívej. ;)

2 Kika Kika | E-mail | Web | 13. října 2014 v 10:30 | Reagovat

A kdyby Ti tehdy řekl, že Tě miluje...?

Jsem ráda za Tebe, že to dopadlo tak jak to dopadlo... bylo to určitě vysvobození i pro toho ex :)

3 Víla Víla | Web | 13. října 2014 v 10:50 | Reagovat

[1]: Dík :)

[2]: No pro něj nevím, on se z toho ještě doteď "prý" ještě stále nevzpamatoval. Což vážně nechápu, my jsme na konci byli už akorát tak kamarádi. Spolubydlící...

Já jsem vlastně nechtěla ani to, aby to řekl jako slova, jako důkaz toho. Chtěla jsem po něm celé tři roky, aby přede mnou nekouřil (ale dělal 12h v práci, tam si mohl kouřit jak chtěl...) přišel domů, řekl jdeme na procházku, tak jsem byla nadšená, jenže to znamenalo, že budeme venku 14 minut, aby stihl dvě cigára, ujdeme tak sto metrů za zatáčku ať ho nevidí rodiče a pak hned jdeme dom. Chtěla jsem, aby na pivo chodil se mnou a ne aby se zlil do němoty jakmile odjedu. Chtěla jsem, abychom spolu třeba chodili někam cvičit. Chtěla jsem, aby si nebral pracovní víkendy, ale abychom mohli jet někam na výlet. Chtěla jsem na pouti dostat srdíčko nebo třeba vystřelit kytku. Sám od sebe, ne abych kytky dostávala od jeho kamarádů. A taky jsem nejvíc chtěla, aby zvážil možnost, že nechci bydlet u jeho rodičů s bratrem co mě nenávidí (byt 3+kk) a dojíždět hodinu a půl, ale že chci bydlet v Brně, když tam studuji. A to rozhodně nepřipadalo v úvahu, protože podle něj bylo Brno město plné kreténů...

No každopádně teď nekouří vůbec, je z něj abstinent, cvičením zhubl dvacet kilo a to hlavní... bydlí v Brně. :) Takže mám vlastně dobrý pocit, že jsem z něj udělala lepšího člověka :)

4 Jana Jana | E-mail | Web | 13. října 2014 v 11:10 | Reagovat

Čoveče, upoutalo mne to Brno... :D Vtipkuji. Jsem ráda, že ti to vyšlo a přeji jen to nejlepší dál :)

5 Orida Orida | Web | 13. října 2014 v 12:03 | Reagovat

Niekedy sú vzťahy na diaľku lepšie. Ste si vzácnejší, tešíte sa na seba a neobjavuje sa stereotyp. Ako mne chýbajú momenty, keď som sa celý víkend u rodičov tešila, až sa vrátim do študijného mesta a ako pôjdem s priateľom niekam von!
Ale pravá láska vydrží aj vzdialenosť a potom bude kráááááásna na furt :D

6 sam sam | 14. října 2014 v 21:19 | Reagovat

Dobrý! ;-)

7 Yasminn Yasminn | E-mail | Web | 15. října 2014 v 11:40 | Reagovat

Hrozně ráda čtu o tom, že je někdo šťastný. Moc Ti to přeju.

A já myslím, že vztahy na dálku jsou fajn. Vlastně bych už ani nechtěla vztah na blízko :D

8 V. V. | E-mail | 18. října 2014 v 10:02 | Reagovat

:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama