close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Hokej

19. května 2015 v 14:13 | Víla |  Trápení a radosti všedních dnů
Sen, na jehož splnění jsem musela čekat několik let, se mi splnil. Předčil mé očekávání. A já z toho teď budu zase pár let čerpat zážitky, radost, štěstí…

Byla jsem na Mistrovství světa v ledním hokeji. V Praze.

Kvůli divnému způsobu prodeje mi Kladeňáček nejdříve sehnal jen jedny vstupenky a to balíček na Česko - Francie, Švédsko - Německo, s tím, že ten druhý zápas prodáme. K Vánocům jsem dostala pak ještě Francii - Kanadu, protože Kanadu chce přece vidět každý. :-) A tak jsem se těšila, a těšila…



A mohla bych teď popisovat všechno od toho, jak jsem se líčila, až přes to, co jsme jedli, až k tomu, jak jsem spala každou cestu domů totálně vyčerpaná, ale to by stejně nikoho nezajímalo. A hokej jste stejně viděli v televizi, koho to zajímá. Takže jen zkráceně všechno to okolo. Ani v těch nejlepších snech jsem si nedokázala tu atmosféru představit. Bylo to tak suprové, že jsme žádný zápas neprodali. Ba naopak i když už jsme neměli žádné peníze, šli jsme vybrat z účtu, abychom mohli na poslední levný nevyprodaný zápas - Francie - Švédsko.

Fanzóna. Byla zadarmo. Volně přístupná všem, ale i přesto všude byli policisté. Čekala jsem, že tam budou takové ty "sociální případy", které se ukazují všude, kde je něco zadarmo. Naštěstí jsem nikde žádného žebráka, ani nepřizpůsobivého neviděla. Ale svině jsou všude. Před fanzónou prodávaly slečny nálepky s vlaječkou na obličej za 50 korun. Trochu mě to lákalo, ale za takovou cenu? To jsem jen zavrtěla hlavou a šla dál. Dobře jsem udělala, vevnitř je rozdávali zadarmo. A ještě jsem dostala korunku na hlavu, jako správná princezna. :D A na dalším zápase jsem dostala zase papírovou helmu. A plno mávátek.

Aréna. Procházení rámy s foťákem v ruce, to mě bavilo nejvíc. Schválně, věděli jste někdo, že pod rámem pípají žvýkačky? Můžete mi vysvětlit proč? Doteď mi to hlava nebere, člověk si chce tajně pronést lékorky a nic z toho. Tedy pustili mě s nimi dovnitř, fakt se nebáli, že s tím gumovým bonbonkem někomu rozbiju hlavu, ale tajně to teda rozhodně nebylo. :)) Cola stále 50 a pivo nebylo pivo. 4 deci a z toho dobré 2 byly voda. Fakt víc ředěný humus jsem nepila ani na vesnické zábavě tady u nás v zapadákově. Prodavačky zlodějky, první den okradly o 5 korun, druhý den se snažila o celých 50. Prý unavená. Před začátkem zápasu. Jojo a já když budu unavená psycholožka, tak taky někomu řeknu - jdi se bodnout. Na druhou stranu všechno probíhalo v klidu a nikde nebyly žádné tlačenice. Ani u vstupu, ani u občerstvení, ani u záchodů.

Místa k sezení. Vyzkoušeli jsme celkem tři. Úplně nahoře, tam jsem málem chytala závratě, první půl hodinu jsem jen seděla, ani nedýchala a doufala, že někoho nenapadne skákat, protože jinak se zřítíme a bude po nás. Fakt to na mě bylo vysoko. Ale pak jsem si zvykla a skákala už taky. Kupodivu jsme viděli dost dobře, kromě kousku mantinelu, ale u toho se za celou hrací dobu hrálo snad jen jednou, takže to vůbec nevadilo. Góly šly vidět krásně, a i přes tu výšku každý jednoduše poznal hráče, i jména na dresech šly přečíst. Další místo, kde jsme seděli, bylo dole uprostřed. Snad to nejlepší co mohlo být. Bohužel za námi byly kamery, takže jsme museli jen sedět, nevyskakovat, ale to na zážitku neubralo. Poslední místo bylo za brankou. Kupovali jsme ho na poslední chvíli, takže se nebylo co divit, že sedíme tak špatně, ale i přesto jsme opět viděli úplně s rozhledem. Navíc za námi nikdo neseděl, byli jsme u zdi, tak jsme si mohli skákat, jak jsme chtěli.

Atmosféra. Báječná. Lidi se měli rádi, nikdo nikomu nenadával, nikdo se nevztekal. Všichni se usmívali a byli šťastní. Jakmile bylo jakékoli přerušení hry, nevěděla jsem, jestli se dřív koukat na Boba s Bobkem, naprosto nejlepší bubeníky, které jsem kdy viděla, trumpetisty, na velkou obrazovku, či kamkoli jinam. Ani okamžik jsem se nenudila. Dokonce ani když v zápase mezi Švédskem a Německem vyměňovali sklo. (Tímto bych chtěla pozdravit toho blázna z Pardubic, který mi celou dobu šlapal na ramena a křičel: Švédští, Švédští…)
Nakonec… Není lepší pocit, než když v zápasech, kde se nic moc neděje, a nehraje ČR, celá hala skanduje: "Járda Jágr!" :)))

Bezpečnostní služba, organizátoři, dobrovolníci, bubeníci, maskoti, moderátoři, komentátoři, hlasatelé, a všichni ti ostatní, kteří nejsou vidět, by si zasloužili opravdu hrozně poděkovat, protože tisícům lidí zprostředkovali zážitek, na který ještě dlouho nezapomenou. Děkuji.
 


Komentáře

1 zuko-svet zuko-svet | E-mail | Web | 19. května 2015 v 14:34 | Reagovat

To bol určite skvelý zážitok. Na Slovensku budú majstrovstvá o 4 roky, tak snáď sa nám podarí na nejaký ten zápas ísť.

2 Terka Terka | E-mail | Web | 19. května 2015 v 14:35 | Reagovat

Škoda, že než jsem se stihla vzpamatovat, že bych na to Mistrovství fakt chtěla vidět na vlastní oči, už byly zápasy Česka vyprodané... ale u notebooku to byla taky paráda. :) Nepřekonatelné Mistrovství světa v hokeji. :) Až jednou budu mít příležitost (i kdyby ne v Česku), půjdu se na ten hokej podívat na vlastní oči. :)

Bob a Bobek jsou prostě legendární a ještě teď je mám na facebookové stránce blogu jako úvodní obrázek. :)

3 baruschkasf baruschkasf | E-mail | 19. května 2015 v 17:26 | Reagovat

Tak jsem na Tebe konečně narazila :-)
A s potěšením se dozvídám, že sis to užila úplně a opravdově.
Vyhlížela jsem Tě při každém přenosu, ale nestihla jsem být zklamaná, když jsem Tě nenašla :-) To ale chápeš, hokej je prostě hokej, i když jen v telce :-) Pozdravuj Kladeňáčka, květinko :-)

4 Nexi Nexi | Web | 20. května 2015 v 12:12 | Reagovat

Já jsem fandila Kanadě :D A závidím :) já jsem chtěla na USA-Rusko nebo USA-Česko :) ale bohužel jsem v Anglii :D tak jsem byla ráda, že jsem to našla online :D jinak jsem si založila novej blog, tak bych ti byla nesmírně vděčná, kdybys mě navštívila :) děkuju

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama