Únor 2016

Ples

22. února 2016 v 0:51 | Víla |  Trápení a radosti všedních dnů
Po několika letech mi kamarádka nabídla, abych s ní a jejím milým šla na ples. Tak jsem si řekla proč ne, šaty mám a asi před čtyřmi lety jsem na tom plese byla, líbilo se mi tam, hudba suprová, moderní rockové hity… Tak jsem přemluvila Kladeňáčka, že půjdeme.

Problém nastal v okamžiku, kdy jsem si týden před plesem suverénně vyzkoušela šaty a zjistila, že mé prsa měří o osm centimetrů víc než před těmi lety, kdy jsem je na sobě měla naposledy.

Využila jsem příležitostné návštěvy (vysoké) kamarádky a půjčila si šaty od její (malé) maminky, které mi relativně padly. Zase to nebyl takový ples, abych na něj musela mít šaty na míru za tisíce.

Rudé šaty jsem doplnila rudými nehty a psala do Kladna, že potřebujeme rudou kravatu. Tesco naštěstí vyřešilo i tento problém. Nevyřešilo však otázku, jak že se ta kravata vlastně váže. Tak jsem na to šla logicky, nejdřív jsem našla video asi o třiceti krocích. Moc podrobné na mě. Tak jsem si našla obrázek o 4 políčkách, a říkám si, proč jsem to proboha neuměla vázat dřív, když je to tak lehoučké. A dokonce i podprsenku v mojí velikosti a bez ramínek jsem pod ty šaty sehnala. I když tohle byl vážně náročný úkol.

Tak jsme oba byli plně vybaveni a mohli jsme vyrazit.

cejtim jak se tomu usmivas, smutne se usmivas

14. února 2016 v 2:33 | Víla |  Trápení a radosti všedních dnů
Vzpominam...
Na vsechny ty me stiny na dusi... Na to jak to vsechno zacalo a jak to bylo dal...
V sestnacti na koncertech Fixy... "Devocka 46 kilo, 16 roku uz ji bylo nebo mohlo byt"...
Opila a stastna. Z jednoho piva...
Pak jsem se vypracovala na piv osm za vecer. V devatenacti a o ctyri kila tezsi.
Sto kilaku od mista narozeni.
Chlast, gladyny a celej svet v tom stastnem alkoholovem opojeni...
MoR a skvele podvadeni. S klukem, kteryho jsem nenavidela od prvni chvile, co jsem ho videla.
Takovej ten typ cloveka, na kterym na prvni pohled vidite, ze je to rozmazlenej fracek...
Ktery vzdycky dostane to, na co si ukaze... A k tomu je inteligentni...
Ing. aplikovane fyziky...
Vyspat se s nekym koho nenavidite od zacatku je jednoduche. Aspon nehrozi, ze by se Vila zamilovala a trapila se...
Rok si hrat na slusnou pritelkyni...
Sem tam se s nekym libat...
A o prazdninach v Praze repete... A opet fracek.. S afounem...
Uznavam, ze to bylo opravdu to nejdebilnejsi obdobi v mem zivote...
Chodit s A, vyspat se s B, nechat se od nej doprovodit na rande s C, ale stejne se vsema celou dobu mluvit o D...
Zaslouzila bych si do drzky... Tehdy...
Ale kazdy z nich vedel o vsech tech ostatnich...
Takze jejich problem, ze jim to nepripadalo ujety...
A ted uz jsem vic nez dva roky hodna..
Moc...
Ta nejslusnejsi a nejhodnejsi pritelkyne, o ktere si vsichni hodni kluci muzou nechat zdat...
Vetsinu casu jen cekam na to, az me nekdo vezme za ruku a odvede na psychiatrii...
Protoze nezvladam svuj zivot... Ale nezvladam ho asi uspesne, kdyz si toho nikdo nevsima...
Kdysi mi zpivali: "Nejsi nevinna, jsi holka lacina, holka do vetru, nerikej ze ne, vzdyt kazdej zna te tu.."
Ted mi nikdo nezpiva nic...
Protoze jsem ted konecne takova, jakou me celou tu dobu vsichni chteli...
Tak muzu zacit zpivat ja: "Cekam co mi das, abych nebyl smutnej...co hledas po kapsach.. neboj tyhle slzy nejsou tvoje"


"Vis co je nejhorsi?" "Ne." "Kdyz se zenska zacne nudit."