desperation

12. března 2016 v 23:59 | Víla |  Trápení a radosti všedních dnů
Černé stíny honící se hlavou.
I pokojem.
Sny o krvi, vraždách a pláči.
Dny promarněné spánkem a čuměním do stropu.
Otupělost.
Bezdůvodný smutek pramenící z hloubi duše.
Probouzet se a třást se strachy.
Ze tmy.
Ze samoty.
Snaha nemyslet na ztracené sny.
Na aktuální touhy.
Potlačit je do nejtmavšího koutku uvnitř.
A pak to stejně všem vyžvanit.
Jako srandu.
Však by to byl dobrý vtip, kdyby...
Nemůžu.
A taky je přece trapné, když...
Se někdo žení už po třech letech vztahu.
Takový ten smutek, že už člověk ani brečet nedokáže.
Jedno jídlo za den.
Vyzvracet.
Bolest břicha.
Hlavy.
Neskutečná bolest duše.
Kdyby to alespoň mělo důvod.
Neschopnost cítit lásku.
A tak hrozná potřeba cítit se milovaně.
Všechno je špatně.
Ale hlavní je držet to v sobě.
Protože nikdo nechce slyšet o tom nejhlubším dnu.
Už nemůžu dál...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 13. března 2016 v 0:04 | Reagovat

Hele, Víluško zlatá, tohle mi nedělej...
Jo, já vím, že vypsání se někdy pomáhá a Ty víš, že budu první, kdo Ti to řekne, ale takhle mě neděs.
A nezapomeň, zlatíčko, že kdykoliv budeš potřebovat, máš můj mail, moje telefonní číslo a habakuk mýho času :-) A trpělivosti.

2 Iris Iris | E-mail | Web | 13. března 2016 v 17:27 | Reagovat

Tohle nerada čtu, hlavně u mladých lidí :-(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama