Toulavé nohy.
"V patnácti vypadnu!"
... aspoň na střední do jiného města.
"V osmnácti vypadnu už opravdu!"
A taky že jo.
První podnájem.
První vlastní byt.
První rozchod.
S vidinou lepšího.
Muž?
Nesrovnatelný.
Skvělý.
Život?
Horší.
Bez inspirace.
S touhou psát, ale bez nápadu.
Bez jiskry.
Nohy by se toulaly.
Oči by poznávaly neviděné.
Srdce cítilo nezažité.
Mezitím...
Nevytáhnout paty z domu.
Zoufalství?
Prázdnota?
Rezignovanost.
"Nechcem byť žienka domaca."
Ale jsem.
Jenom se nestarám o dítě, ale o staršího člena rodiny.
Bez peněz.
Bez manžela.
S přítelem čtyři sta kilometrů daleko.
Pro dobrý pocit.
Tak čekám, až se dostaví.
A mezitím si projíždím katalogy cestovek, protože co kdyby náhodou...
Quo vadis?
Kam směřuje tvůj život, Vílo?
Nikam.
Tvrdnu na místě a...
Čekám...
Však třeba se jednou rozhoupeš. Všechno má svůj čas, tomu věř.