Sběratelka zážitků

29. března 2017 v 13:35 | Víla |  Trápení a radosti všedních dnů

Když mi bylo asi osmnáct, snažila jsem se sepsat, na kolika koncertech jsem za svůj život byla. Ta číslovka skončila někde na stovce. Od té doby jsem těch koncertů prošla dalších několik stovek a nějaké sepisování jsem vzdala. Hrdě říkám, že nejhůř jsem byla snad v desáté řadě. Všude jinde jsem se dorvala do prvních dvou řad. Jak? Jednoduše. Stačí stát několik hodin dopředu, přetrpět mnohdy šílené předkapely, pití si nechat nosit doprovodem a být slušná. Děkuji a prosím ještě nikoho nezabilo. A nikdy mi žádný z těch dvoumetrových kluků neřekl, že mě před sebe nepustí, když jsem nahodila psí oči. Naopak nabídku na ramena jsem dostala několikrát. A využila jen jednou na Nightwish. Protože tam nahoře měli ohýnky a mně byla zima.

Ačkoli můj styl je především rock a metal, měla jsem tu čest vidět na živo i paní zpěvačku Věru Špinarovou. Trochu se stydím, že jsem ji v těch patnácti neznala, ale od té doby jsem ji milovala, protože tolik energie, kolik tam tehdy nechala, to se musí uznat. Navíc existuje snad někdo, kdo by nemiloval ten její ostravský přízvuk a smysl pro humor?

První můj metalový koncert, který jsem kdy navštívila, se odehrál poslední týden v dubnu 1992. Termín mého narození byl jen o několik dní později. Nakonec mě to asi tolik vyděsilo, že jsem se narodila o dva týdny později. :D

Můj první opravdový koncert, na kterém jsem byla sama, byl Dan Landa, když mi bylo 14. A samozřejmě už tehdy jsem byla v té nejpřednější řadě.

Zažila jsem koncerty, na kterých jsem byla na mol, zažila jsem koncerty, na kterých mi bylo špatně z gyrosu, zažila jsem koncerty, kde uprostřed koncertu přestala fungovat elektřina, ale všichni to odzpívali dál jako by se nic nedělo, zažila jsem koncerty, když padaly trakaře, ale i když bylo horko, že všichni umírali vedrem. Zažila jsem koncert deset dní po vážné nehodě Landy, kdy si nepamatoval text snad ani jedné písničky. :D Zažila jsem koncert, kdy za námi stála slečna upištěná, která všechno zpívala totálně falešně, takže jsme místo zpěváka slyšeli její pištivý hlásek.

Po koncertech se mi kolikrát stalo, že jsem měla kolena samou modřinu. Stalo se taky, že nás chytli policajti a musela jsem slíbit, že cestu odřídím já, protože jsem byla nejstřízlivější. On totiž řidič nadýchal 0,01 promile... Zjistila jsem, že ty úplně nejlepší koncerty jsou ty, kdy druhý den nemůžu pohnout atlasem. Což je ten první krční obratel, který zajišťuje pohyb hlavy dopředu a dozadu.

Ale trvalo celých 24 let, než mě na koncertě někdo zmlátil. Dost vtipné mi připadá, že to byl vůbec první koncert po mém narození, na kterém jsem byla společně s rodičkou. Trash the trash. Arakain. Na stejném místě, jako tehdy jiná kapela v tom roce 92. Takže jsme si hezky vybraly místo přímo u podia, a vydržely tam od začátku obě dvě předkapely. O přestávkách většina lidí odešla sednout si na židle, my seděly na zemi, aby nám nikdo místo nevzal. No a pak na Arakainy přišel namazanej cca 55 letej boreček se svou paničkou, a začal mě mlátit, protože chtěl, aby vepředu byla ona, já že už tam jsem dost dlouho. Protože jsem lehká, tak mě nadzvednul a dal mě dozadu a ji dopředu. Tak jsem ji vyšťouchla a borec to samé udělal ještě jednou. Tak oplzle, že mi při tom sahal na podprsenku. No jo no, snad se pro příště pán poučí, že i padesátikilové stvoření může mít boty s ocelovou špičkou a že to kopnutí kurevsky, ale opravdu kurevsky, bolí. Protože to zařvání na okamžik přehlušilo celý koncert. Chlap mě teda začal mlátit aspoň do zad, na kterých mě solidně poškrábal a roztrhnul mi ramínko... Tak jsem mu vrazila facku. Rodička nechápavě zírala, že pán v jejím věku mlátí její dceru, která si do té doby normálně užívala koncert... Ale z druhé strany vedle mě stál asi třicetiletej borec, o tři hlavy vyšší, s vlasy do pasu, který pána jednou ranou odstrčil, protože se mu nelíbilo, jak mi nadává a k tomu bezdůvodně... A fakt sprostě. Tímto chci borcovi s voňavým šamponem poděkovat.

Nechci zase vyznít jako mrcha. Jsem zvyklá pouštět před sebe děti a kohokoli, kdo mi řekne PROSÍM a DĚKUJI. Ale když mi někdo řekne: "Ty pí*o malá, stojíš tu už dlouho, jdi do pí*i a pusť sem moji ženu." Tak mě ani nehne. Tak co, aspoň jsme pobavili basáka Arakainu, který to se zaujetím sledoval. :D

Akorát jsem zvědavá, jakým make-upem budu zadělávat modřiny na koleni, které mi po jeho kopání zůstaly. V pátek mám totiž promoce a potřebuji vypadat jako princezna.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 padesatka padesatka | E-mail | Web | 14. dubna 2017 v 13:47 | Reagovat

Někteří lidi jsou fakt kreténi..!
Jak dopadla promoce..? Modřiny se zahojily..? Je vidět, že jsi ranařka...:)

2 Víla Víla | Web | 22. dubna 2017 v 16:17 | Reagovat

[1]: Ranařka jistě jsem, několik let jsem bydlela mezi skinheady... Naučilo mě to hodně. :D
A promoce dopadly skvěle, modřiny zamaskoval pudr a punčocháče a dokonce jsem ani jednou neupadla! :-)

3 Lucka Lucka | E-mail | Web | 26. dubna 2017 v 3:17 | Reagovat

Taky bych ho nakopala :D Můj jediný velký koncert byl Paula Simona v Praze, na což jsem se těšila od dětství, sle krom toho, že mě tam nabaloval nějaký hejsek, tak jsem k úhoně nepřišla :D Ale občasné koncerty malých rockových v malých sálech byly fajn. Občas se tam někdo zlískal, ale naštěstí nikdy nedošlo k neštěstí. Ale člověk žasne, co jiný člověk páchá za zvěrstva.

4 Víla Víla | Web | 29. dubna 2017 v 23:43 | Reagovat

[3]: Od chvíle, co jsem přestala pít alkohol se nestačím divit, co vlivem chlastu lidi dělaj :-D Ale aspoň nemám chutě znova s tím začínat.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama