Bourání

18. června 2017 v 21:35 | Víla |  Trápení a radosti všedních dnů
O tom, jak jsem se rozhodla uklízet jsem psala minule.
Když už jsem teda z jednoho pokoje vyházela vše nepotřebné a zbyla mi plná pouze jediná skříň, tak mě osvítil nápad. Mohla bych po deseti let vymalovat!

První fáze: Vyhodit přebytečný nábytek.

Je to skvělý pocit ničit věci. Nejdříve letěl dětský psací stůl s Kačerem Donaldem po bratranci, který zanedlouho oslaví čtyřicátiny. Nohy stolu už nesloužily snad od mého narození. Letěl krásně.

Peřinář po babičce. Fungoval pouze na dobré slovo. Akorát se na něj prášilo a na zdi za ním byla plíseň. Letěl ještě krásněji.

Dva regály. Nevím jak je nazvat jinak. Prostě obrovský regál zakrývající celou zeď. Taky akorát útočiště prachu. Ten byl dělaný na míru, takže neletěl, jenom se přestěhoval do pokoje rodičky. Já ho nechci.

No a pak přišla sranda.

Fáze dvě: Sundáme koberec.

A tak jsme ho sundali. A zjistili, že pod ním je koberec z doby, kdy tu bydlel strýc s manželkou. Rozvedli se v roce 1994. Sundali jsme i ten. A ejhle. Pod ním linoleum. Po kdoví kom... Tak jsme sudali i to lino, ať se teda dostaneme na parkety. Bylo to trochu překvapení. V pokoji žádné parkety nejsou. Je tam na polovině pokoje beton. A druhá polovina se dělí na dvě části. Dřevotřísku. A dlaždičky po prababičce. Prababičku zabili v roce 1990. A deset let předtím bydlela v Ostravě...

Fáze tři: Připravíme stěny.

Pro Kladeňáčka bylo překvapení už to, že na jedné ze zdí máme kachličky. V dětském pokoji. Který býval ložnice, kuchyň a ještě před tím půda. Kachle byly zakryté tím regálem s policemi. Ale ten už tady nechci, tak přišlo na řadu bourání. Zbíječka, padesátikilovej přítel a jelo se. Za deset minut měl hotovo, i když nikdy před tím se zbíječkou nedělal. Je přirozeně šikovný. Hezky se kouká na chlapy s takovými nástroji :-)
Kachličky zbourané, mohlo se škrábat. To, že pod zelenou barvou na šikmé střešní stěně, totiž nebylo nic. Jako doslova. Písek a trámy. Ta barva byla nanešená přímo na té střeše. Nějaká omítka nebo tak? Ani nápad. Stejný problém se stropem. A jak se k tomu vyjádřil pán domu, který vlastními silami před 50 lety tento dům postavil? Řekl doslova: "Buď ráda, že máš vůbec kde bydlet a nestěžuj si." Díky dědo. Možná, kdybys na tu stěnu dal omítku a nenechal mi tady tři různé druhy podlah přikryté třemi kobercy, neměla bych to astma. Ale jo, hlavně, že mám kde bydlet...

Fáze čtyři: Nahazujeme omítku.

Na to už jsme si povolali strýce, který postavil domů několik, i když je vyučený hlídač krav. Nebo něco takového. Odjeli jsme s Kladeňáčkem kupovat šaty pro mě na jeho promoce (to říkám, mám šikovného muže... má to v hlavě i v rukách :) ). Když jsme se vrátili, z pokoje šlo slyšet jen slova: "Mrdám na to." "Kurva!" "Do prdele s tímhle!" "Vyseru se na to!" "Já na to fakt mrdám." Nutno dodat, že jsem ho za svůj život slyšela mluvit takhle sprostě asi jen třikrát. Takže to bylo vážné. Nenápadně jsme vešli dovnitř, co se tedy děje a strýc nám zoufale oznámil, že je to celé na nic, všechny stěny jsou úplně křivé, diví se, že to vůbec stojí a jak je sakra možné, že každá stěna je dělaná z úplně jiné omítky. Takže jsme původně měli betonovat pouze díru po kachličkách na stěně, ale momentálně máme nově vyzděný celý pokoj. Nejprve jsme koupili jeden pytel betonu.. Padly na to tři. A prý se asi bude muset ještě dokupovat...

Fáze pět: Zdrháme!

Naprosto zbaběle ze všeho toho prachu, který je v celém domě, s Kladeňáčkem zítra zdrháme ke známému do penzionu někde ve skalách východních Čech.

Protože se muselo betonovat a zdít, fáze nahazování omítky teprve přijde někdy během příštího týdne. A až pak budeme moct malovat. Plán, který měl být maximálně na tři, čtyři dny, se protáhl na dobu neurčitou. Až se udělají stěny, musí se vyřešit podlahy. A pak nějak sjednotit nábytek. Už tady opravdu nechci každý kus nábytku po jiné osobě. Jediné, co mě uklidňuje je to, že v tomhle domě mám dva pokoje a ten druhý pokoj je naprosto nádherný a nový. Protože kdybych takhle měla rekonstruovat vícekrát, tak mě šlehne.

Blbý však je, že kromě mých pokojů máme v baráku ještě dalších pět obyvatelných místností a dalších šest jako chodby, záchod a koupelna... A všechno to potřebuje změnit. Protože je někdy lepší příležitost, než když dům slaví padesátiny?

Myslím, že přes prázdniny mám plány a náměty na články jasné. Třeba sem někdy i hodím fotky. Protože Víla v pracovních brýlích po dědovi vypadá neuvěřitelně sexy :-D
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Hrobárova Dcéra Hrobárova Dcéra | Web | 18. června 2017 v 22:04 | Reagovat

Také plány ako maľovať sú vždy pascou. Takmer vždy sa nájde niečo, čo to skomplikuje =D Tak hádam budeš mať čo najskôr pokoj

2 Víla Víla | Web | 28. června 2017 v 12:35 | Reagovat

[1]: Pořád nemám. Dostali jsme náhradní pokoj s postelí, v noci pod námi praskla. A to jsme na ni ani nic nedělali. :D Takže pokoj necháváme v rukou stavbyvedoucího-strýce a jedeme v dovolené pokračovat. Ale konečně už je to ve fázi, kdy se přestalo betonovat a začala se nahazovat omítka.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama