cesty bez konce...konce bez cest

10. října 2017 v 20:11 | Víla
Za zavřenýma očima sledovala obrazy, které jí létaly v myšlenkách. Žádný neudržela v mysli déle než minutu. Myšlenky jako míček na tenisovém zápase. Letí tam, pak zase zpátky. Tam. Do outu. Právě dostala podpásovku od vlastní mysli.

***

"Uteč, dokud můžeš, maximálně za pět minut tě budu chtít políbit."
A tak se zvedá. On se leká, že ji vážně vyděsil. Jenže místo útěku obchází stůl, pokládá se na lavičku, hlavou si lehá na jeho klín a upřeně mu zespod kouká do očí.
Přívrženkyně skins a kluk z antify.
Malá nezkušená holka a dospělý velice zkušený muž.
Ta, co nenávidí přírodní vědy. Fyzik.
"Pověz mi o tom, jaké to je, když podvádíš?" ptá se provokativně.

Prásk. Změna obrazu.

Sedí ve vlaku, jede ze školy.
"Můžu?" přisedá si kluk, který chodí do vedlejší třídy.
"Můžeš," odpovídá mu, i když ho jinak vůbec nezná. Zbytek vlaku je přitom skoro prázdný. "Je lepší, když sedíš tady. Aspoň nemusíš ten smích skrývat, když řeknu něco zábavného. Protože minule jsi byl hodně nenápadný, když ti z toho skrývaného záchvatu spadl ze sedačky batoh."
"Já jsem se vás dvě vůbec neposlouchal… Ale to si vážně někdo spletl ježka s krtkem?" rozlévá se mu na rtech úsměv.

Prásk.

Kouká se z okna třídy. Mají angličtinu.
"Slečno, vy jste nějaká zamilovaná, se mi zdá." Směje se na ni angličtinářka.
"Ale né, já jenom koukám, jestli už skončilo céčko."
"A skončilo?"
"Bohužel ano."
"Tak za ním běžte. Stejně už jste myšlenkami úplně jinde." A tak se rozběhla...

Bum.

"Byli jsme spolu teď čtyři měsíce den co den. Nemůže se ti stýskat. Vrátím se za pár týdnů. Hned jak to bude možné."

Prásk.

Čtyři roky nazpět. Bez kontextu…
"Kdybys jen tušil, jak moc jsem tě měla ráda..."
"Kdybys jen tušila, jak bych chtěl vrátit čas…"

Bum.

"Jsi jako Dory. Popletená rybička."

"Slyšela jsi ho, co dodal?"
"Ne. Vždyť mě urazil, jen proto, že zakopávám, nejsem žádná hloupá ryba."
"Jo, jenže jak jsi odešla, řekl, že tu rybičku měl vždycky ze všech nejraději."

Prásk.

"Zdálo se mi o tobě," šeptá jí přes mříž v šatně.
"To mě mrzí, že se ti zdají noční můry," usmívá se na něj soustrastně.
"Pleteš se."

Bum.

"Udělal jsem toho pro tebe málo? Já prostě neříkám, že tě mám rád. Já dělám činy, kterými ti to dokazuji."
"Udělal jsi toho hodně. Ale každá holka to chce slyšet. Ale fajn, jak chceš. Já už ti to neřeknu. Nikdy."

Bum.

"Vždycky se mi můžeš svěřit. I will be here for you. Forever. I když už budeme každý někde jinde. Vždycky tě vyslechnu."

Prásk.

'Nikdy mu nepiš po druhé ráno!'
"Budu ve tvém městě. Chtěl bys mě vidět?"
"Rád."

***

Chtěla si číst. Dostat do hlavy jiné příběhy než ten její. Chtěla poslouchat hudbu. Ale nevěděla, která je ta správná. Nemohla se na žádnou naladit. Potřebovala si ve svém životě konečně udělat pořádek. Jinak se nemohla odpoutat od minulosti. Všechno staré už vyhodila. Zbývalo jí poslední smítko. Potřebuje zjistit, jak to tenkrát vlastně všechno doopravdy bylo. Jinak se ty jizvy nezahojí nikdy.

Prásk.



"Nějak to spolu vymyslíme."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Karu Karu | E-mail | Web | 13. října 2017 v 11:04 | Reagovat

Vau, moc hezky napsané... Také jsem potřebovala zjistit, jak to všechno bylo, ale bohužel nezjistila.....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama