Kamarádi navždy
7. listopadu 2017 v 23:30 | Víla | Trápení a radosti všedních dnůKomentáře
[1]: Já tohohle beru spíš jako takovou ségru no. :D Ale mít s manželem vztah jako s nejlepším kamarádem musí být super. :)
Tak to Ti závidím, taky jsem měla takového kamaráda, teď chodí s mojí matkou...:)
[3]: :D Tak teď nevím, jak na tohle adekvátně reagovat... :D
[5]: Jasný no, ale tuhle vlastnost mají všichni chlapi. Holky umí politovat. Jen tak. Prostě říct takové to "jéé ty jsi ale bobek, to bude dobré..." Chlapi by furt jenom analyzovali, radili, řešili... :D A proto mám ráda toho mého kamaráda, toho jsme si s holkami naučily na tenhle ten holčičí způsob řešení problémů. :D
[6]: joo tak z manžela "holku" neudělám :-D ale je to přesně tak jak píšeš:)
[6]: Milá Vílo,
reagovat přece nemusíš. Já bych se rozepsala i šířeji (samozřejmě u sebe), ale to by mě matka vydědila...:)
[8]: Milá padesátko, já jsem si prostě jenom představila, jak by to vypadalo, kdybych tak dopadla taky. A pak jsem si vzpomněla, jak pro mě rodička teď na ten sraz přijela, vystoupila z auta a hned za tím mým kamarádem běžela... V téhle souvislosti mi to připadá opravdu hodně vtipné. :-D Ale jak říkám, já ho beru jako ségru, takže pro mou rodičku je to prostě taky jen taková nepovedená dcera... :D
Zařazuji do výběru nejlepších článků na téma týdne :)
to je fajn mít takového kamaráda, to můj nejlepší kamarád je teď vlastně můj manžel