close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Save me...

21. listopadu 2017 v 3:26 | Víla |  O mně
Zase ty stavy totální beznaděje.
Polštáře mokré od tajných slz.
Sny odplouvající daleko do hlubin oceánu.
Věty, které me bolí.
Těžce potlačovaná chuť jít si podrezat žíly.
Jsem zbytečná.
Kdybych neexistovala, asi by si ani nikdo nevšiml.
Neodbytna touha utéct.
Zase se jako kdysi na pár dní schovat k někomu kdo se nebude vyptávat, nechá mě spát, brečet, pít pivo a zabaví mi mobil.
Vysrat se na celý svět, když celý svět sere na mě.
Kéž by.
Utéct klidně můžu.
Jenom nemám kam.

Už nejsi v puberte, aby tě zachraňovali kamarádi, Vílo.
Ted uz jsou všechny ty sračky jenom na tvé hlavě...

Proc je mé nejoblíbenější místo Vyšehrad?
Protože si vzdycky představuji, že skočím...
 


Komentáře

1 klavesnicetuka klavesnicetuka | Web | 24. listopadu 2017 v 10:39 | Reagovat

Ale to víš že by si někdo všiml, já určitě a určitě i mnoho jiných důležitějších lidí pro tebe...

hlavně to nevzdávat

2 Janet Janet | Web | 29. listopadu 2017 v 20:30 | Reagovat

Upřímně mě trochu uklidnilo, že nejsem jediná, kdo takové myšlenky mívá. Často se mi taky honí hlavou, že by bylo jednodušší vše ukončit. Škoda jen, že nemám tak silnou vůli. Ale asi si musíme říkat, i když už tomu ani nevěříme, že snad bude jednou líp...

3 Víla Víla | Web | 29. listopadu 2017 v 20:55 | Reagovat

[2]: Silnou vůli právě že máme. Jinak bychom to už dávno vzdaly. Takhle pořád bojujeme... :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama