close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

nasaď mi na chvíli, do břicha motýly

9. prosince 2017 v 1:05 | Víla
Koukám na nový klip Mandrage.
Už asi po desáté.
A připadám si fascinovaná.
Protože když odmyslím ty drogy tam a přidám místo toho víc alkoholu, vidím místo Bereniky sebe před pár lety...
A to včetně délky vlasů, barvy a účesu...
Stejné střepy, stejné scény v barech...
Teď už to jsou skoro čtyři roky co nepiju.
A připadá mi vlastně strašně směšné, že teď jsem já v té pozici, kdy mě osmnáctiletí poučují o tom, které pivo je lepší. Že nemám vkus. Protože před sedmi lety jsem přesně tohle dělala já.
Protože tehdy se u Vietnamce kupovalo pivo značky Pivo za dvě koruny a na lavičce před kamerou městského úřadu jsme provokativně dvě holky v minisukních popíjely Jelzina na ex.
Jsem strašně rozpolcená.
Protože v té době jsem sice nemusela řešit žádné starosti, krom toho, kde se zrovna opiju, byla jsem puberťačka každým coulem, ale stejně se mi s odstupem času zdá, že jsem byla dospělejší, než jsem teď.
Řešila jsem dodavatele internetu. (A taky ho platila ještě dva roky po rozchodu. Good job, Vílo, zavázat se na tři roky a rozejít se už po deseti měsích... Good job...)
Sama jsem si určovala, co se bude jíst, kdy se bude jíst.
Sama jsem určovala kdy a co se bude uklízet.
Měla jsem auto.
Nikdo mi do života nekecal a bydlela jsem daleko.
A pak jsem se vrátila zpátky.
Vlastně se mi zdá, že celej můj život za poslední rok je pár kroků zpět...
Pár mílových kroků...
Po nocích si prohlížím inzeráty v Praze.
Vždycky jich najdu několik, kde by mě z fleku zaměstnali.
Kde by mě to bavilo.
A pak hledám byty, kde bych mohla žít.
Kreslím si své vzdušné zámky.
Jenže pak si uvědomím, že utéct nemůžu.
Vymýšlím různé důvody, jak to udělat...
A trápím se něčím, co nemůžu ani říct nahlas, a je to tak absurdní, že to ani nemůžu napsat.
Protože se tak strašně bojím toho, že by to mohla být pravda...

Všechno se řítí dolů.
Když už si říkám, že horší to být nemůže, vždycky se to ještě víc podělá...
Protože naděje na to, že by se to zlepšilo, už nejspíš vyhasly...
 


Komentáře

1 klavesnicetuka klavesnicetuka | Web | 9. prosince 2017 v 5:50 | Reagovat

neboj, ono se to musí zlepšit, tak dlouhodobě se srát přece nemůže:-)

2 padesatka padesatka | E-mail | Web | 11. prosince 2017 v 21:07 | Reagovat

Já jsem zase nějak mimo. To je tím, že se furt zabývám sama sebou...:(
A teď mě to mrzí...

3 Víla Víla | Web | 12. prosince 2017 v 17:26 | Reagovat

[2]: Nemusí tě to mrzet, stejně není o co stát... :(

4 padesatka padesatka | E-mail | Web | 12. prosince 2017 v 18:50 | Reagovat

[3]: Mrzí mě, že se trápíš...:(
Že ani ta vystudovaná psychologie nepomáhá.

5 Víla Víla | Web | 20. prosince 2017 v 0:39 | Reagovat

[4]: Vždyť se to říká, že psychologii chodí studovat jenom blázni, kteří si sami se sebou nevědí rady. :)

6 Viktorka Voříšková Viktorka Voříšková | E-mail | Web | 24. listopadu 2018 v 7:59 | Reagovat

Jasně, že všechno je správně a že "studium" každého z nás spoutává. Vzdaluje člověka od jeho přirozené potřeby  ponořit se hluboko dovnitř sebe, uvidět svůj strach, svou nekonečnou tmu a projít jimi. Abychom zažili (nejen slyšeli, nebo četli), že terpve pak v sobě nalezneme sebedůvěru a radost ze života, že nalezneme svého vnitřního vůdce a přestaneme věčně bojovat, pochybovat a srovnávat se... Držím palce všem.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama