Leden 2018

marná

29. ledna 2018 v 0:25 | Víla |  Trápení a radosti všedních dnů
Jsou věci, které sem psát chci, ale jsou i takové, které přes mou vlastní autocenzuru neprojdou.

Asi mi jeblo.

Vlastně by tohle stačilo a dál bych pokračovat nemusela...

Vystudovaná magistra začala pracovat.
Tuhle práci by zvládl každý i bez vzdělání.
Vyhovuje mi.
Nepotkávám u toho lidi.
Řekla psycholožka...
Donucena pravidelně chodit spát.
Pravidelně vstávat.
Muset.

...

Potkala jsem v obchoďáku Izziho.
Zpěváka z Dogy.
Tak jsem si prostě jen sedla a deset minut čuměla na jeho záda.
Pro fotku jsem si nešla jen z jediného důvodu.
Holka na podpatcích, v elegantním kabátu s natočenými vlasy ve stylu princezny a růžovém svetru přece nemůže poslouchat někoho, kdo zpívá: "Čeho je třeba víc než chleba? Říkám to rovnou, chtěl bych tě jebat."

Ale přijde mi hezké, že můj Kladeňáček, který před pár lety nepoznal pomalu ani Kabáty od Lucie a o takové Fixe neměl zdání, při pohledu na něj řekl: "To je ten, co jsem na koncertě viděl jeho prdel, že jo?"
Učí se rychle.

...

Sere mě milion věcí.
Ale snažím se ovládat.
Protože moudřejší ustoupí.
Ale je mi jasné, že to zase jednou bouchne...

...

A asi mi jeblo.
Nehorázně mě začal přitahovat Zibura.

Knížky 2017 - část 2

19. ledna 2018 v 0:19 | Víla |  Čtu
Druhá a tedy závěrečná část knížek, které jsem stihla přečíst za uplynulý rok. Myslím, že tady jde nejvíc vidět moje náladovost a různorodý vkus.


Ve čtečce na doporučení (8):
Frankl - A přesto říci životu ano
Rowlingová - Harry Potter a prokleté dítě
Cílek - Olga Hepnarová
Orwel - 1984
Minier - Zkurvenej příběh
Kondo - Zázračný úklid - Pořádek jednou provždy
Šabach - Hovno hoří
Kupka - Krvavé jahody

Frankla jsem si chtěla přečíst už během studia. Doporučovali mi ho snad všichni. A měli pravdu. Tuhle knížku by si měl přečíst úplně každý…
Harry Potter. K tomu snad ani není co dodávat. Přečteno během několika hodin. Nemůžu to hodnotit špatně, protože v tomto kouzelnickém světě jsem vyrůstala. Ale to, že to nepsala přímo Rowlingová se v příběhu odráželo bohužel hodně.
Příběh Olgy Hepnarové mě dostal. Když jsem ho dočetla, musela jsem ho vstřebávat ještě dlouhou dobu… A stejně jsem se cítila, když jsem dočetla Krvavé jahody.
Zkurvenej příběh byl vážně zkurvenej. Ono to bylo tak překombinované, že vlastně už absolutně netuším, kdo s kým, kde a proč.
1984. Farma zvířat mě bavila. Ale tomuhle jsem nemohla přijít na chuť a dočetla jsem pouze z povinnosti. Myšlenky byly zajímavé, pro všeobecný přehled určitě dobré, ale ten styl mi nesednul.
Od Šabacha jsem čekala víc. Protože ho všichni vychvalovali a já ho chtěla číst už od gymplu. Protože Pelíšky… Kdybych je neznala, tak by se mi to líbilo. Takhle mě to prostě zklamalo.
Zázračný úklid mě chytl. Dělala jsem si přes noc výpisky a hned druhý den začala vyhazovat. Několik pytlů oblečení skončilo v Adře, za zbytečné papíry a časopisy jsem si vydělala desítky korun. Vlastně za nic. Vyhodila jsem koberce, pořídila si plovoučku, všechno nastrkala do skříní. Místo dlouhého uklízení mám teď se vším všudy hotovo za deset minut. Tuhle knihu bych vážně doporučila všem, co nemaj systém, tak jako jsem ho neměla já.


Poklady z půdy (4):
Drda - České pohádky
Christie - Třikrát slečna Marplová
Kutinová - Gabra a Málinka: Povedené dcerky
Kutinová - Gabra a Málinka ve městě

Drdovy pohádky jsem jako dítě neměla ráda, a tak jsem jim při úklidu chtěla dát druhou šanci. Pro mé dětské já tam byla hrozně složitá slova a dlouhé věty. Jenže i když jsem vyrostla, slova v knize se nezměnila. A tak zůstávám dál u Němcové, Grimů a Erbena.
Trochu se stydím za to, že miluji detektivky a s Agátou jsem začala až loni, každopádně můžu říct, že předčila má očekávání a hltala jsem to jedním dechem.
No a o Gabře a Málince už jsem se tady zmiňovala. Nejoblíbenější knížky mého dětství, které nejde nemilovat.


Poklady z knihobudky (4):
Lee - Jako zabít ptáčka
Twain - Tom Sawyer detektivem a jiné povídky
Jirásek - Filosofská historie
Jirásek - Psohlavci

Máme u nás knihobudku, ve které si kdokoli může cokoli půjčit, přidat, vrátit, nechat. A protože jsem tam díky Zázračnému úklidu umístila desítky knih, za odměnu jsem tam různé poklady i našla.
Jiráska miluji. Jsem praštěná, protože mě od něj všichni odrazovali, ale třeba celého F. L. Věka jsem zhltla během některých letních prázdnin na gymplu. Takže když jsem teď našla Psohlavce a Filosofskou historii, byla jsem vyloženě šťastná. Miluji češtinu, takže ten jazyk je pro mě jako pohlazení na duši. A jako bonus jsem si ujasnila, že ani za sto padesát let se povaha Čechů nezměnila a stále prožíváme stejné radosti a trápení.
Od Marka Twaina jsem vůbec nevěděla, co můžu čekat. Krom názvů jeho děl jsem o něm nikdy víc neslyšela, navíc se mi ještě pletl s Dickensem. Proto mě potěšilo, že tato jeho kniha byla vtipná, plná mnohdy až ironického humoru, přesně tak, jak to mám ráda. Pobavila jsem se u toho.
Jako zabít ptáčka. Knížka, ke které bych se asi nikdy nedokopala, ale když mi byla naservírovaná přímo takto na stříbrném podnose, byl by hřích ji nečíst. Teď už můžu říct, že bych litovala, kdybych ji nečetla. Hrůzný příběh popsaný očima nevinných dětí. Myslím si, že se v té knížce dalo najít plno myšlenek, které jsou aktuální i pro současnost v naší zemi.

Tak. A tohle jsou všechny za loňský rok. Doufám, že letos jich bude ještě víc a že si zase trochu rozšířím obzory… Protože když reálný svět stojí za nic, tak v tom knižním se vždycky cítím ve své kůži.

Knížky 2017 - část 1

10. ledna 2018 v 12:00 | Víla |  Čtu
Už dlouho jsem neměla tolik času na čtení jako v roce 2017. A protože mám fakt špatnou paměť a málo trpělivosti, nemám na to vést si pravidelný čtenářský deník. Tak si čas udělám aspoň teď a všech 38 knížek, které jsem letos přečetla, si sem vypíšu. Respektive… Přečetla jsem jich o několik více, ale psát o odborných knížkách týkajících se studia? O Vánocích? Ne!
Psát recenze mi přijde zbytečné, jsou jich na internetu stovky. Ale pár vět, které vystihnou mé pocity, si neodpustím. Jo a rozdělila jsem si je možná trochu chaoticky, ale tak, abych se v nich vyznala já. A to podle toho, kde jsem k nim přišla.

Moje klasika (13):
Zibura - Pěšky mezi buddhisty a komunisty
Landa - Všeník
King - Konec hlídky
King - Pistolník
King - Tři vyvolení
Deaver - Kamenná opice
Deaver - Ocelový polibek
Deaver - Pokoj smrti
Deaver - Tak trochu šílení
Bukowski - Škvár
Bukowski - Všechny řitě světa i ta má
Backman - Muž jménem Ove
Backman - Tady byla Britt-Marie

Knihy, které miluji a dostávám pravidelně k Vánocům, svátkům, narozeninám. Kinga a Bukowskiho žeru už hodně dlouho. Deavera jsem začala číst tím stylem, že jsem čekala v Praze na vlak do Ostravy a šla si zkrátit čas do knihkupectví. Hledala jsem nejtlustší knihu za nejlevnější cenu. Našla jsem právě jeho knihu ze série s Rhymem. Konkrétně jedenáctou v pořadí. Čtu je na přeskáčku a vlastně mi to vůbec nevadí, i tak jsem se do těch knih zamilovala. Prvního Backmana jsem si koupila ve stejném knihkupectví. Tentokrát jsem však hledala nejmenší a nejlehčí knihu, která mi nezabere moc místa v tašce… A taky jsem si ho hned zamilovala, protože jen on mě dokáže na jedné straně rozesmát a na druhé rozbrečet dojetím. Landa je klasika, protože ho zbožňuji už od chvíle, kdy jsem jako dítě v rodiččiných věcech našla kazetu Chcíply dobrý víly. A Zibura? Prostě ten vtipnej týpek z AZ kvízu. Jeho knížky čtu, protože jsem líné prase a k tomu stydlivá, takže bych se nikdy nedonutila k tomu jít sama poznávat svět.

Dárek, výhra, půjčeno (5):
Czendlik - Postel, hospoda, kostel
Dedopulos - Detektiv v nás
Vávra - Těžký boty to vyřešej hned
Timmer - Pět dní
Graham - Rychleji mluvit nedokážu

Detektiva v nás jsem vyhrála. Kecám. Vyhrál to Kladeňáček. Vím, vím, říká se, darovanému koni na zuby nehleď… Ale horší knížku jsem snad ještě nečetla. Většinu hádanek jsem uhodla během půl minuty. Překlad dělal totální amatér, takže tam byly chyby pravopisné, stylistické, překladové. Ne, už nikdy víc…
Pět dní mi půjčila známá a měla jsem s tím naprosto stejný problém. Přes všechny hrubky jsem se vůbec nedokázala vžít do příběhu. Tak možná někdy v originále…
Těžký boty. Bože můj, může pro někoho, kdo celou pubertu miloval Orlíky a lítal se skinama existovat lepší knížka? Jako ok, bylo to psáno tak rozházeně, že se to skoro vyrovnalo mé diplomce, ale jméno Landa se tam objevilo fakt hodně krát, takže za mě spokojenost.
Czendik. K němu vlastně nechci psát asi nic. Sama nemám ráda, když to mě někdo hustí náboženské kecy. Je to knížka vedena jako rozhovor s chytrým mužem, jehož hlavní heslo je: Budit jen v případě zrušení celibátu.
Rychleji mluvit nedokážu. Vyrostla jsem na Gilmorových děvčatech. Milovala jsem Logana. Pane bože, kdo by ho nemiloval. Vždyť je tak sexy! A Kladeňáček má jeho rysy, heč. No a každá pořádná fanynka Gilmorek by měla mít tuhle knížku. I když jsem od ní asi čekala trochu víc informací o Rory, tak se mi stejně líbila.

Z levných knih (4):
Hewson - Skleněný hrob
Deary - Stín šibenice
Poe - V mistrově stínu
Lapena - Manželé odvedle

Manželé odvedle jsem si koupila kvůli nálepky bestseller. Pro tentokrát na Ostravském nádraží. V Praze už jsem ji měla přečtenou. Kdybych z toho vytrhla poslední stránky, tak bych řekla, že to byla fajn knížka. Ale vzhledem k tomu, že tam ta poslední kapitola byla… Opravdu ta ženská byla při smyslech, když to psala???
V mistrově stínu jsem si koupila a bohužel pro mě jsem si nepřečetla anotaci, ale pouze nápis King, Deaver a ostatní uvádějí povídky A. E. Poa. Moje chyba, že jsem čekala, že Deaver, King a ostatní dostanou víc prostoru. Takže jsem si vlastně koupila knihu Poeových povídek. A ty se mi líbily, jak by taky ne…
Stín šibenice patří mezi knihy ze série Děsivých dějin. Milovala jsem je, když jsem byla malá! Milovala jsem díky nim dějepis. Nemohla jsem to v tom knihkupectví nechat. A malá nebo velká, tento vtipně podaný dějepis mě baví pořád stejně.
Skleněný hrob. To mi koupil vlastně Kladeňáček, protože se mu líbil obal. No jo, nesuď knihu podle obalu. Příběh fajn, ale styl psaní byl takový rozvláčný, že jsem se do toho musela nutit. Víc knih od Hewsona bych asi nechtěla číst.

rok 2017

3. ledna 2018 v 3:13 | Víla |  Trápení a radosti všedních dnů
Jedu podle fotek. Pokud jsem něco zapomněla, je to možné.