Někdy to nejde
11. února 2018 v 1:31 | Víla | Téma týdneKomentáře
Stáří je svinsto. Lidi si nezaslouží takový konec a už se pomalu děsím toho svýho.
Jsi statečná holka, máš můj obdiv.
Krásný,pravdivý,vím o čem píšeš. A nejsi v tom sama, tak nebuď smutná. Zasloužíš dík a obdiv.
Zařazuji do výběru na tema-tydne.cz
Nejsou jen nemoci, který bolí postižené. Víc bolí ty, kteří musí nemocné dochovat. Zasloužíš si můj obdiv :-)
Tak to je hodně smutný :( . Přeju hodně sil !
To je strašně smutné a vím, jak je to těžké. Před několika lety mi děda umřel a já zůstala jen s babičkou, vychovali mě, když mi bylo 15, babičce se zhoršil stav a od té doby se starám já o ni. Taky mám občas pocit, že jsem tím svázaná a nemůžu žít vlastní život. Achjo, přeju hodně sil.
Vím, není to pěkné a nikdo z lidí si toto nepřeje. Stáří v tomto stadiu je vlastně jako nemoc. Ten člověk za to nemůže, jak se chová. Je to tak, že veškeré potlačované city, křivdy, zlomyslnosti vyplouvají v těch nekontrolovaných chvílích ven. Jsem také stará, ne možná až tolik, ale největší strach mám z toho, že mne lidi budou považovat za obtížnou osobu. Je v tom genetika, v každé rodině to není stejné. Možnbá si to neuvědomíte, ale právě ten malý zájem nejbližších lidí v tomto případě syna k podobnému chování přispívá. Pak je pro ty, co se starají vlastně vysvobozením, když ten starý člověk odejde. Na parte pak synáček napíše- odešel milovaný tatínek, dědeček atd. Pokrytectví. Můj pradědeček se v 98 letech oběsil ve stodole. Půl roku předtím mu umřela žena. Neudělal to ze stesku, ačkoliv možná, co víme... Jeho neteř mi řekla, že to bylo púroto, že měl bolesti- rakovinu prostaty a už to nevydržel. Jeho syn dědeček ji měl také a zemřel doma v 85 letech. Rozum mu ale sloužil a byl si vědoém toho, že je ženě i dceři na obtíž, když už jen omámený prášky na bolest skoro pořád ležel. Loučil se snámi jednotlivě, synům našim dal zlatý řetízek k hodinkám. Trvalo to ale "jen" dva měsíce a jeho žena po dvou letech zemřela v nemocnici také na rakovinu. Dva dny před smrtí mi říkala, že by chtěla zemřít doma, byla si vědoma toho, že už nechce žít, když manžel už nežije-ona říkala tata... Co je lepší? zemřít náhle !
[1]: Já se až loni dokázala jakž takž smířit s tím, že mi kvůli rakovině odešla babička, když mi bylo 12... Někteří lidi jsou tak moc výjimeční, že je to tady bez nich úplně jiné.
[2]: [3]: [5]: Jej, obdivujte třeba Ester Ledeckou, ta něco dokázala. Já pouze vyžírám stát na dávkách. :)) Ale né. Děkuji Vám. :-)
[7]: Nejhorší na tom je vidět to, že se to nelepší. Jsi taky skvělá, že to babičce takto vracíš, a taky ti přeji hodně síly. Obě ji ještě nějakou dobu určitě budeme potřebovat. :)
[8]: Pokud to ode mně vyznělo ošklivě, tak já jsem rozhodně nechtěla, aby to vyznělo tak, že je mi děda na obtíž... To ne... Já jsem ráda, že ho mám doma a že za ním nemusím chodit na návštěvy do nějakého domova důchodců a modlit se, ať natrefím na jeho "dobrý" den. Nebudu si tady hrát na svatou, když mi nastraží hrábě tak, aby mě praštily po hlavě, když otevřu dveře, tak nadávám a jsem sprostá. Nejsem dokonalá. Ale pak jsou prostě ty chvíle, kdy jsem ráda za to, že je doma a že jsou okamžiky, kdy se spolu můžeme bavit o všem.
Každopádně děkuji za krásný a rozumný názor od někoho o (asi?) dvě generace staršího než jsem já. Děkuji, hodně jsem si z toho vzala.
Jsou to velmi složité a náročné situace. Trochu zvláštní tím, že se jako vnučka staráte o dědečka. Určitě se nesnažte zvládnout vše sama. Doplatila byste na to. Pokud to trvá dlouho, měla by pomoci širší rodina nebo jsou různé odlehčovací služby (rodina může pomoci i finančně). Často si ani nejbližší neumí představit, co péče obnáší a nebo to nechtějí slyšet. Rozhodně by Vám měl někdo pomoci.
[10]: Nepotřebovala jsem poradit, ani jsem nechtěla, aby to vyznělo, že to nezvládám. Každý máme někdy nálady, že něco nejde. Maminky malých miminek to kolikrát nezvládají, když týden nespí kvůli bolavým zoubkům, ale taky to neznamená, že doma nemají tatínka toho prcka. Rozebírat tady veřejně kdo mi pomáhá, nepomáhá nebo proč se o dědu stará vnučka tady vážně nebudu.
Ale děkuji za snahu.
Tak to se omlouvám za nevyžádaný komentář. Vzhledem k tomu, že nejsem odborník, nedovolila bych si radit, posuzovat zda situaci zvládáte ani mě nezajímá vaše soukromí. Chtěla jsem se jen podělit o informace, které jsem sama donedávna nepotřebovala a neznala.
tak to bohužel je když starý člověk pomalu odchází
dědu mi vzala rakovina,hrůza
dodnes se s tím nemůžu srovnat a to se stalo na výšce
a babča které je už skoro 90 let se taky mění, je zlá a schválně a taková nikdy nebývala, jo a nejoblíbenější je syn který se nestará
přeji ti hodně sil, drž se