Dva
6. března 2018 v 1:01 | Víla | Trápení a radosti všedních dnůKomentáře
[1]: Ta hra přímo svádí k tomu, aby se v ní lidé sváděli... :))
podle mě je tohle normální..jako že pokud si s někým ve vztahu dlouho přijde okamžik kdy si chceš hrát s někým jiným...že ti chybí TO vzrušení no však víš jaké jsou ty začátky...a pak je jenom na tom člověku na kolik si váží svého stávajícího partnera a jestli mu krátký flirt stojí za zničení dlouholetého pěkného vztahu...
taky to jednou na mě přišlo a hned jsem to utla a zakázala jsem si to, na to jsem si moc vážila manžela a jeho lásky a našeho vztahu a přešlo mě to....ono by to skončilo rychle a akorát bych zničila dlouholetý vztah (jo a nikdy nic nebylo, na to jsem zas pes, to bych nemohla)
[3]: Nestojí mi to za to, to vím. Ale když Kladeňáčkovi řeknu, že by měl začít žárlit a on odpoví, že to není potřeba, že mi věří, tak mě to dostává do strašně blbé pozice. Asi teď potřebuji, aby po mně zařval, že se chovám jako kráva... :)
Ona je to vlastně hazardni hra...Zda "vyhra" stoji za riziko...
[4]: to manžel říká taky:) a pak se někdo kolem mě ochomejtá a on už sí hájí své:-D na to nedej, to může říkat a přesto může žárlit jako blázen
Pořád říkám, že jsme stejné. Jen já dýl, no :-)