Introvertka s duší extrovertky.

A tak jsem vděčnej, za tu šanci

21. června 2018 v 15:08 | Víla |  Trápení a radosti všedních dnů
Dělat bláznivé věci.
Jet vlakem přes půlku republiky.
Sednout si na oprýskanou cihlovou zídku.
Vzít si do ruky knížku a číst si.
Ve výšce nad korunami stromů.
Koukat se při tom na Pražský hrad.
Zhluboka dýchat a vnímat všechnu tu historii.

Cestou nahoru se na sekundu zastavit u menhiru.
Vyslovit přání.
Protože prání z Vyšehradu se plní super rychle.
Protože hvězdy na tom místě slyší lépe.
Nikde není nebe blíž, než zrovna zde.

A pak taky, kde jinde si přát líp než u vchodu do domu někoho, kdo vymyslel tohle, že jo...
"Nic není dost velkej cíl, aby ses nepokusil, volej k nebi přání a všechno bude k mání."

Stovky turistů a přitom pořád ten zvláštní klid okolo.

Tak jsem se rozhodla.
Celý vesmír se spojil, aby mé rozhodnutí podpořil.
Za zvuku Vyšehradské zvonkohry, která zrovna zvonila v rytmu Ach synku, synku, jsem se dozvěděla zprávu.

Rok a půl na vesnici mezi slepicema stačil.
Je čas začít být sobecká.
Je čas zase trochu expandovat.

"V Praze jsou na tebe tak zvědaví. Na buranku z dědiny."
"Jsou. Představ si to, ale opravdu jsou."


Když nový život, tak kompletně.

A tak se začíná psát nová kapitola.
A ty se, Praho, těš.

Nastupuji 1. září.


Fotka uživatele Raduš Žáková.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 klavesnicetuka klavesnicetuka | E-mail | Web | 21. června 2018 v 22:01 | Reagovat

já věděla že to vyjde! moc ti to přeju hlavně aby to celé dopadlo ke tvé spokojenosti!

2 paranoea paranoea | 23. června 2018 v 17:24 | Reagovat

Jaj, to se třeba uvidíme i častěji než jednou za x let! ^^

3 Víla Víla | Web | 26. června 2018 v 2:01 | Reagovat

[2]: A přesně v to právě doufám! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama