chtěla, strašně ho chtěla...

28. června 2018 v 0:43 | Víla |  Trápení a radosti všedních dnů
"Děkuji, že jsem někoho tak chytrého a skvělého jako jsi ty mohla poznat."
"Taky jsem rád, že jsem tě poznal, jsi fajn človíček :)"
"Bude se mi po tobě hrozně stýskat."
"Na koho teď budu drzej? A co tam bez tebe bude dělat P.?"
"Kdybych chtěla, aby se tam do mě někdo zamiloval, tak to bohužel nebude on. Děkuji ti za vše, Jessi.."
"Měj se pěkně. Rozmysli si to."
"Měj se nádherně. Pa."

Je to ironické.
Poslední měsíc jsme si už skoro nepsali.
A bylo to v pohodě.
Ale jakmile se člověk loučí takhle relativně definitivně, je to jiné.
Stýská se mi po něm už teď.
I když vím, že mu ještě za pár dnů napíšu k svátku...

Ale je to divné.
Když od začátku tvrdil, jak si nikdy nebudeme psát jinde než ve hře.
Protože realita a hra se musí striktně oddělovat.
A nakonec skončíme na e-mailu.
Kde to není Jess, ale má tam své opravdové jméno.
A tak se prostě jen koukám na tu jeho fotku...
:-)
...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 klavesnicetuka klavesnicetuka | E-mail | Web | 28. června 2018 v 6:56 | Reagovat

je to jiné při takovém loučení, to je jako s posledním sexem když víš že je poslední...to je taky jiné:)

chápu tvůj odstřih, dělám to taky tak když začínám znovu nebo jinak

2 Víla Víla | Web | 29. června 2018 v 0:06 | Reagovat

[1]: Já ráda pálím mosty no. A pak si za to nadávám, protože jsem moc hrdá na to, abych to vracela.

S tím zamilováním jsem mu to víc najevo dát nemohla. Ale on je zase moc hrdej na to, aby měnil názor na míchání hry a reality. :)

... mno a tak tady pořád koukám na tu jeho fotku... :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama