Introvertka s duší extrovertky.

10 nejhorších...

23. září 2018 v 3:30 | Víla |  Téma týdne

...Když jsem jako jediná slyšela volat "pomoc", nikdo mi nevěřil, protože to neslyšeli, a ona mezitím ležela venku na sněhu se zlomenou nohou...
...Když jsem přišla domů ze školy a bála jsem se otevřít dveře, stála jsem před nimi asi deset minut, a věděla jsem, že něco je špatně...
...Když přijela záchranka a ona měla tep 200...
...Když pro ni nebyl vhodný dárce kostní dřeně...
...Když jí zbývalo pár dní života a on mi zakazoval navštívit ji a já brečela na té nemocniční chodbě a nemohla jsem jít dovnitř...
...Když ráno zvonil telefon a nikdo ho nechtěl vzít, protože jsme všichni věděli...
...Když jsem ten den, co zemřela, musela do školy...
...Když jsem nemohla na pohřeb, protože "na to jsi ještě malá"...
...Když jsme měli ve škole říkat, jestli nám zemřel někdo blízký, já se poprvé (a naposledy) v životě rozhodla říct něco skutečného o sobě, a učitelka mi řekla, že babička zemřela každému, že to není nic divného...
...Když si na ni kdykoli vzpomenu a pořád ta bezmocnost bolí úplně stejně jako tehdy...


A tak jsem se letos nechala zapsat do registru kostní dřeně, protože sice nedokážu zachránit celý svět, ale pokud by to znamenalo, že by aspoň jedna malá holčička mohla být se svou babičkou, nebo kýmkoliv, koho miluje, o pár měsíců déle, stojí to za to...

Jsou věci, které nepřebolí nikdy...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lucky Lady. Lucky Lady. | Web | 23. září 2018 v 9:28 | Reagovat

Ja ťa úplne chápem, pred rokom mi zomrel dedko, a tiež to dosť bolelo, prerevala som dosť dlho, a dosť dlho sa mi o ňom snívalo, každý deň, asi ešte 4 mesiace po tom, čo zomrel. Teraz už málo. Dostal rakovinu, a ja som mu nemohla pomôcť, a tak strašne som chcela, najhoršia je tá bezmocnosť...A vidieť ho na tej posteli, ako posledný krát vydýchol, vychudnutý, strašné...Áno, každému umreli už starí rodičia, ale každého to bolí podľa toho, aký vrúcny vzťah s ním mali. Pretože som mala dedka, s ktorým som až tak často nebývala, a bola som ešte úplne malá, keď zomrel, tak som to ešte tak nevnímala, ako teraz intenzívne, keď mi zomrel dedko, s ktorým som trávila strašne veľa času. A nerozumiem, prečo si musela ísť do školy, a neísť na pohreb, nepochopím, ja som bola úplne maličká, a chodila som na pohreby. Moje sestranice tiež neboli na pohrebe, 6 ročná a 3 ročná, ale tomu nerozumiem, nás vždy brali rodičia so sebou. Držím to palce, aby si sa s tým čo najskôr vyrovnala, ešte horšie bude, keď prídeme i o rodičov. :(

2 padesatka padesatka | E-mail | Web | 23. září 2018 v 10:04 | Reagovat

Také jsem syna nevzala na pohřeb a mrzí mě to dodnes, byl ve školkovém věku.
Na dárkyni kostní dřeně jsem už stará...:(

3 mamcinkoutek mamcinkoutek | E-mail | Web | 23. září 2018 v 14:13 | Reagovat

My máme teď dědu smrtelně nemocného a v podstatě čekáme kdy to přijde, je to hrozný pocit

4 Eliss Eliss | Web | 23. září 2018 v 14:40 | Reagovat

Největší bolest je přijít o někoho milovaného :(

5 K. K. | E-mail | Web | 23. září 2018 v 18:07 | Reagovat

Nám teď taky umřela babička. Smrt beru celkem dobře, ale je mi děsně líto dědy, který teď zůstal sám a není šťastnej.

Zapsat se do registru plánuju už asi 2 roky, ale co jsem si četla ty požadavky na stav, tak je nesplňuju. Ale stejně tam jednou zajdu, třeba nakonec projdu.

6 Platan Platan | E-mail | Web | 23. září 2018 v 19:59 | Reagovat

:(

7 Padesátka Padesátka | E-mail | Web | 23. září 2018 v 23:00 | Reagovat

Zařazuju Tvůj článek do výběru na tema-tydne.blog.cz

Protože...protože se mi líbí, protože mě dojal a protože jsem udělala chybu, která nejde vrátit. Tys mi ji potvrdila.

8 Víla Víla | Web | 24. září 2018 v 17:29 | Reagovat

[1]: Děkuji. Vyrovnaná s tím jsem, většinu času. Ale jsou chvíle, kdy si vzpomenu a celé je to špatně.

[2]: Já byla ve školním věku. Rodička mě tam vzít chtěla. Strýc řekl, že jsem malá a nesmím jít, tak jsem nesměla... Mamka neměla energii na to se hádat... Stejně jako mi on zakazoval chodit za ní do nemocnice... O to mi to přijde stupidnější, protože kdyby mi to zakázali moji rodiče, tak ok a asi se s tím nějak srovnám. Ale on můj rodič nikdy nebyl.
A neber to jako chybu, žes ho tam nevzala. Prostě se to stalo. Tys v tu chvíli asi cítila důvody, proč to děláš. Ale můžeš šířit osvětu u ostatních rodičů... :)
Mimochodem děkuji za zařazení, ale ve výběru článku se nevidím. :)

[3]: Těžko říct, co je horší. Jestli čekání... Nebo to, když se to u nás odehrálo celé v období asi měsíce. Hrozný sešup... Ale na tohle se člověk prostě nepřipraví nikdy, i když toho času má plno. :/

[5]: Těch dárců je tak málo, že ty podmínky upravují dost individuálně, takže v tom našem věku je šance projít fakt veliká. K tomu zapsání jsou potřeba jen 2ml krve a dárcem se pak stane přibližně 1 ze 100 (pokud jsem to teď nepopletla). Je to něco, co mi přijde opravdu smysluplné.

9 padesatka padesatka | E-mail | Web | 24. září 2018 v 21:16 | Reagovat

[8]: Já jsem trubka, asi jsem odkaz neuložila. Taky to bylo to první, co jsem udělala po příchodu domů (v práci nesmím a pro mobil moc složitý)...až pak jsem běžela čůrat...:D

10 klavesnicetuka klavesnicetuka | E-mail | Web | 25. září 2018 v 10:14 | Reagovat

nechápu proč lidi neberou malé děti na pohřeb, podle mě je to chyba, i malý človíček se potřebuje rozloučit

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama