close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

bezdůvodný důvod

25. února 2019 v 10:16 | Víla |  Pražské pohádky. A dramata.
A někdy si prostě připadám stará a směšná. Třeba když sedíme v hospodě u piva, dva bezdětní a povídáme si o tom, jak dnešní rodiče neumí vychovávat děti a jak my bychom to dělali lépe.


Jsem přeučený asociál. A ty jsi prostě kočka. Nepolapitelná. Vyzývavá, ale ne prvoplánově. Přesně taková, jako kočky bývají.


Obejmout se a přitom vědět, že přesně tohle může být naposledy, co se vidíme. Stejně jako se můžeme setkat zase za týden. Jeden nikdy neví. Ne u něj. Ne u mě.


Proč se vlastně vidíme? Potřebuješ něco? - Nepotřebuji. Jenom jsme se už zase dlouho neviděli.


Protože já si hrála s vlasy a on roztrhal účtenku.


Každý v sobě máme kus autisty.


Plácal čtyři hodiny v kuse. Vůbec nevím co. Prostě jsem jen koukala do těch jeho očí. Užívala si jeho pohled. Koukala na jeho ruce, které nevědomě trhaly pivní tácek... Čtyři hodiny, kdy jsem se usmívala od ucha k uchu, drze vyplazovala jazyk a byla šťastná.

Chvíle s ním jsou vzácné. A proto je tak zbožňuji.

Hrozně se děsím toho okamžiku, až se zase odstěhuje o kus dál...
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama