close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Někdy se ví...

29. listopadu 2019 v 0:28 | Víla
Je to divné snažit se shrnout život do pár fotek. Vybrat tři písničky. Napsat desetiminutový proslov, ve kterém má být všechno.
Je těžké snažit se to udělat tak vyváženě, aby byli dojati všichni. Aby v tom každý aspoň kousek sebe poznal. Aby se nikdo neurazil.
"Vyberte šest, sedm fotek, které se budou promítat během proslovu řečníka." Nemožné. Do užšího výběru jich šlo 200. Stáhnout to šlo na 75. Ani o fotku méně.
Je divné koukat se na kamaráda stojícího v první řadě čestné stráže, který musí zavírat oči, protože mu tečou slzy.
Je skvělé číst a slyšet na kolik lidí se dá spolehnout. Kteří v takové chvíli obejmou a pohladí.
A je neskutečné vidět smuteční síň nacpanou k prasknutí tak, že lidi musí stát i venku.
Je těžké loučit se s někým, kdo byl celých těch 27 let na prvním místě, a i přesto, že mu celou tu dobu nefungovalo srdce správně, odešel nakonec až moc rychle...
Je to zvláštní, víc než rok se iracionálně bát zvednout telefon, že z něj bude znít ta hrozná zpráva... A pak ho zvednout a místo pozdravu říct jen "Už?". Protože to člověk prostě ví, když se to stane...
Je tak smutně krásné dávat kytky z hrobu do kyblíku, aby déle vydržely. A pak jet pro další tři, protože těch kytek bylo tak moc...


Já vlastně asi nemám už co psát. Všechno jsem za ten poslední týden napsala a řekla snad tisíckrát. Netrápil se, nic ho nebolelo, prostě usnul. Když se to muselo stát, byla tohle nejlepší možnost. A při proslovu pan řečník řekl všechno, co jsem mu sepsala. Nejdůležitější ale byly dvě věty. "Neznám člověka, který by ho neměl rád." a "Víla děkuje za všechno, co pro ni udělal a co ji naučil." Nemohla jsem si přát lepšího člověka, který mě mohl vychovat. Věnoval se mi tak, že by jiní mohli závidět. Byl prostě můj. A to, že mu letos zemřel nejlepší kamarád, dvě hodiny po tom, co od něj odešel z návštěvy, kde byl ještě v pohodě, ho zničilo. Teď už tam jsou spolu. A je jednodušší se loučit, když člověk věří tomu, že duše pokračuje dál. Protože se ještě někdy potkáme. 'Snad mě jednou bude u sebe chtít.'


 


Komentáře

1 Magicmax Magicmax | E-mail | Web | 29. listopadu 2019 v 15:22 | Reagovat

Z článku chápu, že se jedná o tatínka.

2 Víla Víla | 29. listopadu 2019 v 15:39 | Reagovat

[1]: Nene, myslím že kdo mě čte častěji, tak si asi všiml, že otce nemám. Kdybych chtěla napsat kdo to byl, tak to sem napíšu. Ale chtěla bych si to nechat pro sebe. Ti, kteří mě znají, tak asi stejně ví. Vlastně na tom přeci vůbec nesejde jestli to byl táta, máma, teta, strýc, babička, dědeček, přítel nebo kamarádka.  Vždycky je to stejná rána.

3 Magicmax Magicmax | E-mail | Web | 29. listopadu 2019 v 15:43 | Reagovat

[2]: Máš mé pochopení. Díky za vysvětlení. :)

4 pribehynaivniblondyny pribehynaivniblondyny | 29. listopadu 2019 v 16:10 | Reagovat

Cítím s Tebou 💋 Moc hezky si to napsala...

5 Čerf Čerf | E-mail | Web | 30. listopadu 2019 v 11:40 | Reagovat

Moc pěkně a citlivě napsané. Je nemožné vtěsnat vše důležité do pár slov a do pár obrázků. Ale duše má, aspoň věřím, tu výhodu, že ví i beze slov.

6 Elle Elle | Web | 30. listopadu 2019 v 16:30 | Reagovat

Moc mě mrzí Tvá ztráta :( Drž se! Také jsem u svého nejlepšího kamaráda věděla, že se brzy blíží konec.. Stejně ta strašná zpráva byla nečekaná. Ten den, kdy odešel, jsem byla u něj, ach.. Často před usnutím si nadávám, že jsem u něj nepočkala ještě chvíli, nemusel být sám.. Nicméně, sám není, nikdy nebyl, už přes 11 let ho denně nosím v srdci, v myšlenkách, dívám se místo něj na svět, píšu mu, vlastně, celý můj blog je věnovaný vzkazům pro něj. Nikdy neodešel. Je těžké žít bez lidí, kteří pro nás znamenali tak moc. Je těžké se usmát, nadechnout se, jít dál.. Drž se. Přeji Ti, aby ses netrápila tak dlouho, jako já :(

7 Padesátka Padesátka | E-mail | Web | 30. listopadu 2019 v 20:23 | Reagovat

Když člověk věří, že se duše setkají, snáší tyhle ztráty líp.

8 Miroslav Skopal Miroslav Skopal | Web | 30. listopadu 2019 v 21:54 | Reagovat

To, co jste spolu prožili, ti nikdo nevezme...

9 alpos alpos | E-mail | Web | 30. listopadu 2019 v 22:56 | Reagovat

To je mi líto, taky si někdy říkám kdybych tenkrát, měla jsem toto a tamto... Ne, udělala jsem co jsem dokázala, co šlo, prostě to tak muselo být...

10 slunecnyden slunecnyden | Web | 1. prosince 2019 v 17:49 | Reagovat

Máš pravdu. Myslím, že dál jsme "ve spojení". I když je někdo na druhém břehu, myslíme, vzpomínáme, v duchu s ním i mluvíme... Jsou lidé, kteří chybí a dali nám neskutečně mnoho.

11 Padesátka Padesátka | E-mail | Web | 2. prosince 2019 v 0:09 | Reagovat

Gratuluju k titulce, úplně jsem Tě přehlídla...:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama